Zástupkyně MŽP Michaela Vytopilová z oddělení prevence rizik a chemické bezpečnosti odboru enviromentálních rizik a ekologických škod a Kinga Szewczuk z oddělení technologických zdrojů odboru ochrany ovzduší informovaly o připravované změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 ze dne 17. května 2017 o rtuti, která by se mohla týkat i krematorií a podaly také obecné informace o krematoriích v ČR, kterými MŽP v současné době disponuje. Odborná veřejnost byla tak seznámena s možností, že v rámci plánované revize nařízení o rtuti mohou být Komisí navrhnuta i určitá opatření pro krematoria ve vztahu k emisím rtuti. Návrh změny nařízení už měl být publikován, dle posledních informací se očekává jeho zveřejnění ve druhém čtvrtletí roku 2023. Revize vychází ze čl. 19 odst. 1 nařízení EU o rtuti a akčního plánu EU pro nulové znečištění a měla by mimo jiné řešit právě důsledky postupného ukončení používání dentálního amalgámu na emise rtuti z krematorií, a potenciální potřebu regulovat takové emise. Jestli a v jakém rozsahu se návrh bude týkat oblasti krematorií, zatím MŽP není známo a bude záležet na tom, jak Komise vyhodnotí dopady případné regulace. Po zveřejnění návrhu bude za ČR vypracována rámcová pozice (MŽP a Ministerstvo zdravotnictví) a při její přípravě bude MMR rovněž konzultováno. Prezentaci k tématu naleznetnete zde.

Představení petice

Na téma ochrany ovzduší z krematorií navázal Adam Vokáč, nový člen pracovní skupiny a předseda spolku Poslední stopa, který je jedním z autorů petice za svobodné a udržitelné pohřebnictví. Tuto petici sice MMR ještě oficiálně neobdrželo, ale Adam Vokáč ji na základě výzvy MMR krátce představil. Následně mu byly ze strany členů skupiny pokládány otázky žádající podrobnější vysvětlení (viz prezentace MMR). „Jde nám o to, aby se české pohřebnictví otevřelo změnám ve prospěch větší svobody jednotlivce a udržitelného přístupu k životnímu prostředí,“ shrnul. Pod peticí zveřejněnou 16. dubna 2023 bylo v den jednání pracovní skupiny 41 podpisů. Adam Vokáč již v minulosti vystoupil nejen na jednáních pracovní skupiny, ale i na velkém konzultačním dni MMR dne 1. listopadu 2022, a to s tématy aquamace a terramace^[1].

Nakládání s těly zemřelých ve zdravotnických zařízeních

David Borovička, zástupce Asociace pohřebních služeb, vystoupil s velmi zajímavou prezentací, jejímž prostřednictvím přítomným přiblížil současný neutěšený stav při nakládání s těly zemřelých v některých zdravotnických zařízeních. V prezentaci (z důvodu drastických fotografií ji zde nezveřejňujeme) použil anonymizované autentické snímky, které pohřební služby pořizují při převzetí těl. Některá těla by snad ani převzít neměly, dokud je zdravotnické zařízení řádně neupraví.

MMR o této dlouhodobě žalostné praxi ví a ve spolupráci krajskými úřady a Ministerstvem zdravotnictví (MZ) se aktivně snaží o nápravu. Jeden z dalších důležitých kroků učinilo letos 28. března, kdy oslovilo náměstka ministra zdravotnictví Josefa Pavlovice a požádalo ho o součinnost při přípravě společné metodiky MMR a MZ k zacházení s těly zemřelých u poskytovatelů zdravotních služeb.

Čas dojezdu koronerů se prodlužuje

V závěrečné diskusi zástupci MMR odpovídali na otázky a stížnosti, které Sdružení pohřebnictví předložilo písemnou formou.

Sdružení pohřebnictví poukazovalo na situaci, že v některých krajích dochází ke zhoršení časových dojezdů koronerů. Pozůstalí na prohlídku těla zemřelého čekají někdy až 6 hodin. A jen těžko jim pohřební služby vysvětlují, že bez ohledání těla lékařem zemřelého nemohou odvézt.
MMR přislíbilo, že osloví kraje, kde provozovatelé koronerské služby působí, a bude na ně apelovat, aby v těchto regionech docházelo k plnění smluvně stanovené doby dojezdu od okamžiku nahlášení úmrtí.

Pohřebnictví a krizové řízení

Sdružení pohřebnictví dále předneslo domněnku, že z hlediska krizového řízení by se pohřební služby měly stát součástí integrovaného záchranného systému. Zároveň vzneslo dotaz, jaké stanovisko k tomuto začlenění zaujímá MMR.

Názor MMR je již několik let zveřejněný na webu ministerstva. MMR vychází z tohoto, že Ústředním orgánem státní správy pro ochranu obyvatelstva je podle § 12 odst. 1 písm. m) kompetenčního zákona Ministerstvo vnitra (MV).^[2] Úkoly MV na úseku ochrany obyvatelstva vykonává dle § 6 odst. 3 zákona č. 320/2015 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR (GŘ HZS ČR).

V rámci úkolů civilní ochrany je legitimní, aby stát nebo kraj provozoval nouzové veřejné pohřebiště. Podle krizového zákona^[3] má řízení pohřebnictví na území kraje (případně hlavního města Prahy) ve své kompetenci hejtman (primátor), viz především § 3, § 14 a následující. V případě krizové situace může hejtman pohřbívací povinnost obcím nařídit. To je pochopitelně krajní možnost.

Pokud kraj nechce provozovat krizový hřbitov přímo, rozhodně by měl vytipovat alespoň vhodné obecní hřbitovy, ve spolupráci s jejich provozovateli a za finanční podpory kraje vybudovat hroby, které by se v době hromadných úmrtí využily.

MMR krajům doporučuje předem vybrat pohřební služby, které by v případě krizových situací pohřbení zajišťovaly, a uzavřít s nimi dohodu o vzájemné spolupráci podle vzoru Směrnice MMR č. j.: MMR-24254/2020-52 ze dne 23. června 2020 pro nakládání s tělem zemřelého s vysoce nakažlivou nemocí,^[4] která nabyla účinnosti 13. července 2020.

Proplácení nákladů na převoz u sociálních pohřbů

Ve svém posledním dotazu se Sdružení pohřebnictví zajímalo, z jakých platných zákonů a vyhlášek vychází MMR u sociálních pohřbů, když se domnívá, že náklady na převoz z místa úmrtí mimo nemocnici či domova pro seniory do soukromého chladicího zařízení, není-li nařízena pitva, by měla platit obec v roli vypravitele hradit pouze v přiměřené výši.

Také k této problematice má MMR své stanovisko uvedeno na webových stránkách^[5]. Stát, potažmo dědicové, tuto položku v rámci refundací městům a obcím od účinnosti zákona o pohřebnictví proplácejí pouze tehdy, jsou-li účelně vynaloženy (viz § 5 odst. 5 zákona o pohřebnictví). Důvod je jednoznačný: Obec ani dědic tuto službu nesjednává. Sociální pohřeb musí mít své hranice. Pokud obec tyto služby chce pohřebním službám zpětně hradit bez kontroly jejich účelnosti a přiměřenosti, pak je to rozhodnutí obce v samostatné působnosti.
MMR proto doporučuje každé pohřební službě, aby objednavatele prvotního převozu, ať je jím osoba blízká zemřelému, manžel, manželka, děti nebo jeho soused, zdravotnické nebo sociální zařízení či Policie ČR, jasně upozornila na to, co vše bude muset hradit a v jaké přibližné výši. Tento názor MMR potvrdila nejen Kancelář veřejného ochránce práv, ale i judikatura. Podnikatel v oboru pohřebnictví nemůže přenášet na obec, potažmo na stát, své podnikatelské riziko. Daná situace vyplývá ze zásady pacta sunt servanda. Tato zásada pak je vložena do § 3 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku. Pohřební služby by měly objednavatele prvního výjezdu předem upozornit také na svůj ceník, a to podle zákona o cenách.

Prezentaci MMR naleznete zde.