Věnoval se v něm historickým vazbám mezi Čechy a Němci, zvláště pak osudu za totalitních režimů a společné touze po svobodě. V pasáži věnované českému Předsednictví zdůraznil Svoboda výhody předsednictví malých členských zemí, spočívající např. ve schopnosti většího naslouchání a vytváření kompromisů.

 Na pozadí motta „Evropa bez bariér" ministr hovořil o bariérách ekonomických, kulturních a hodnotových, a zdůraznil potřebu Lisabonské smlouvy. V jednotlivostech se pak zabýval „třemi E" a podtrhl, že přes některé kritické hlasy v pilíři „energetika" se potvrdil nesmírný význam tohoto tématu při „plynové krizi", z níž je poučení, jak se může vyvíjet řešení problémových situací, když EU nemluví jedním hlasem a když je toto společenství při jednáních diverzifikované, ve snaze o získání národních komparativních výhod na úkor ostatních.

 Významnou pasáž věnoval Cyril Svoboda také české kompetenci v oblasti „východního partnerství", stavějící na zkušenostech s regulovaným a uzavřeným hospodářstvím a společností. Evropa bez bariér podle něj neznamená Evropu bezbřehosti, nýbrž také Evropu sebeomezení a smyslu pro řád hodnot. Evropa potřebuje politiky s vizí, odvahou a svědomím, kteří se nebojí vidět a jednat s přesahem čtyřletého volebního období. Jako ministr místního rozvoje je v ČR odpovědný též za politiku soudržnosti, jako reálnou solidaritu mezi lidmi v EU. Praktickým výrazem politiky soudržnosti jsou mezi Čechy a Sasy stovky regionálních přeshraničních projektů, některé z nich navštíví společně se saským premiérem Tillichem a představiteli EK.

 Ministr se věnoval rovněž kulturním, regionálním vztahům, ovlivňování české a německé kultury, Lužickým Srbům i vzájemným společenským a lidským vazbám a pomocím v období obou totalit 20. století.