Výsledný přehled se věnuje celkem 5 799 nezrušeným veřejným a neveřejným pohřebištím, uvádí u nich údaje o katastrálním území, místě určení a provozovateli, dále pak výměru, GPS souřadnice, vlastnické právo k pozemku a provozovatele pohřebiště. Jde o postupně doplňovaný soupis prostor určených k pohřbívání lidských pozůstatků nebo k uložení zpopelněných lidských ostatků, ať už v podobě míst pro hroby a hrobky, úložiště jednotlivých uren nebo rozptylové, popř. vsypové louky nebo jejich kombinace.

Digitální verze kartotéky je zpřístupněna na webových stránkách ministerstva pro místní rozvoj (www.mmr.cz). Tištěná publikace je již nyní distribuována na krajské úřady, kanceláře informačních služeb a dalším zájemcům.

Databáze zahrnuje i takové prostory, kde již uplynuly všechny lhůty, na které byla hrobová místa pronajata včetně tlecí doby od posledního uložení lidských pozůstatků do hrobu. Přehled veřejných a neveřejných pohřebišť v ČR nemá v historii českého pohřebnictví obdoby, celkový počet nezrušených hřbitovů se totiž v České republice doposud pouze kvalifikovaně odhadoval na 6 500.

Součástí průzkumu bylo i dohledávání záznamů o vlastnickém právu k pohřebišti - mnohé nemají vyjasněné vlastnické právo, některé patří soukromým osobám, jiné pozemky například nejsou vedeny jako pohřebiště, ačkoliv se na něm pohřebiště nachází. Výsledky ukazují, že 56 % pozemků pohřebišť je v obecním vlastnictví a dalších 34 % ve vlastnictví registrovaných církví a náboženských společností. Díky nově získaným informacím bude možné ujasnit a případně zjednodušit vlastnická práva k pozemkům pohřebiště či vyřešit vlastnická práva zúčastněných subjektů.

Již dnes je jasné, že databáze bude vzácným zdrojem dosud chybějících informací pro archeology. Také usnadní zájemcům dohledávání informací o svých předcích, a to i cizincům, kteří české hřbitovy navštěvují často právě za tímto účelem. Velké oblibě se také těší návštěvy starých židovských hřbitovů.

Místa mimo pohřebiště, kde jsou pohřbeny ostatky osob, které zahynuly v důsledku aktivní účasti ve vojenské operaci nebo v důsledku válečného zajetí, anebo ostatky osob, které zahynuly v důsledku účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války, nebyly do projektu zahrnuty. Povinnost vést centrální evidenci těchto hrobů a míst má ministerstvo obrany, vyplývá to pro něj ze zákona č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech. O to více však bylo potřebné zaměřit se na neveřejná pohřebiště, tj. účelová zařízení určená výlučně pro uložení lidských pozůstatků nebo zpopelněných lidských ostatků členů uzavřených, zejména příbuzenských společenství, řeholních řádů nebo kongregací a příslušníků registrovaných církví nebo náboženských společností, jejichž vnitřní předpisy a obřady neumožňují ukládání lidských pozůstatků nebo zpopelněných lidských ostatků na veřejném pohřebišti.

Postupným zavedením trvalého a systematického sledování určitých dat o veřejných a neveřejných pohřebištích v obcích bude možné tato data převzít k dalším rozborům. Jedním z hlavních účelů připravované analýzy ministerstva pro místní rozvoj je stanovit poměr mezi obnovou existujících veřejných pohřebišť a mírou jejich nového rozvoje. Cílem je shrnout přínos zásad územního rozvoje (územního plánu) k vytváření podmínek pro předcházení zjištěným rizikům ovlivňujícím potřeby pohřbívání současné generace obyvatel řešeného území a předpokládaným ohrožením podmínek pohřbívání generací budoucích.

Výzkum pro ministerstvo pro místní rozvoj uskutečňuje od roku 2004 katedra pastorálních oborů Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Odbor komunikace MMR ČR, Staroměstské nám. 6, 110 15 Praha 1, tel.: 224 861 126, e-mail: tiskove@mmr.cz ; www.mmr.cz.

upraveno dne: 30. 03 2007, OVV