Ministryně pro místní rozvoj vyrazila tentokrát v rámci road show po krajích do Plzně, kde starostům a úředníkům staveních úřadů vysvětlovala hlavní principy rekodifikace. Jelikož se ministryně ocitla v kraji, kde jsou bohaté zkušenosti s tzv. systémovou podjatostí, vysvětlovala publiku, že nový model uspořádání stavební právy odstraní i tento fenomén současnosti. Detailněji se zastavila také u toho, jak bude podle nového zákona vypadat proces odvolání a přezkumu. I ty musí dostat jasné mantinely. Rekodifikace počítá s tím, že na obcích s rozšířenou působností zůstanou stavební úřady v přenesené působnosti, které budou rozhodovat o stavbách místního významu, od krajských úřadů výš by fungovala státní stavební správa. „Tento krok by vyřešil systémovou podjatost, což velmi kvitují soudci,“ uvedla ministryně Klára Dostálová.

Systémová podjatost pochází z Plzně
Tzv. systémová podjatost byla poprvé judikována právě v Plzni a to u spalovny v Chotíkově. Tento záměr je ukázkou toho, do jaké legislativní pasti jsme se v průběhu času dostali. Jen prostý výčet všech rozhodnutí, odvolání, žalob, rozsudků a stížností proti územnímu rozhodnutí a stavebnímu povolení, kterými se odpůrci spalovny odpadů v Chotíkově snažili zabránit její stavbě a uvedení do provozu, čítá tři strany hustě popsané strohou právnickou mluvou. O spalovně rozhodovaly úřady a soudy napříč republikou. Záměr se posuzoval v Plzeňském kraji, Jihočeském i Středočeském kraji a v Brně.

Příběh spalovny se začal psát v září v roce 2009, kdy jí dali občané Chotíkova v referendu zelenou.  V polovině roku 2011 dostal záměr Plzeňské teplárenské územní rozhodnutí a na začátku roku 2013 stavební povolení, obě začaly ovšem takřka okamžitě napadat Děti země a místní spolky. Ping – pong mezi úřady a soudy neskončil dodnes. Spalovna byla už sice od roku 2016 ve zkušebním provozu a loni v březnu byla zkolaudována, poslední žaloba z loňského ledna proti územnímu rozhodnutí vydanému před více než osmi lety ještě ale není rozhodnutá. Během soudních bojů aktivistů s Plzeňskou teplárenskou byla stavba za více než 2,5 miliardy dvakrát zastavena a zakonzervována dohromady na 290 dní. Podle propočtů vedení spalovny stavbu vleklé soudní spory, kdy třeba v jednu chvíli bylo platné stavební povolení a zrušené územní rozhodnutí, a jindy naopak, prodražily o zhruba 200 milionů korun.

Zákon přinese nezávislé úředníky
Chotíkovská spalovna se zapsala do dějin práva v roce 2014. Tehdy soud řekl, že úředníci plzeňského krajského úřadu, kteří řešili odvolání proti územnímu a stavebnímu povolení, nemuseli být dostatečně nezávislí, protože rozhodovali v přenesené působnosti státu. Jako zaměstnanci kraje, který pro stát stavební agendu za úplatu vykonává, podle soudu mohli být ovlivnitelní (systémově podjatí), jelikož kraj měl na výstavbě spalovny prokazatelně zájem. Spalovnu pak v rámci územního rozhodnutí musel řešit krajský úřad v Jihočeském kraji a v rámci stavebního povolení ve Středočeském kraji. Systémovou podjatost od té doby konstatují soudy čím dál častěji. 

Abychom maximálně eliminovali riziko systémové podjatosti, přináší rekodifikace stavebního práva i změnu spočívající ve vytvoření Nejvyššího stavebního úřadu. Nejvyšší stavební úřad bude ústředním správním orgánem, který nebude podřízen žádnému z ministerstev. V jeho čele bude stát vládou jmenovaný předseda, nikoliv politik, čímž bude zaručena maximální nezávislost státní stavební správy. Velké stavby budou zároveň v první instanci řešit krajské stavební úřady, které budou státní stavební správou a jejich úředníci budou zaměstnanci státu ve služebním poměru, budou tedy na lokální politické reprezentaci a jejích preferencích zcela nezávislí. Pokud by byla systémová podjatost namítnuta u stavebního úřadu u obce, řízení může bez problému převzít stavební úřad na kraji, který již bude státní správou.