Metodické sdělení vysvětluje, že požadavky § 22 vyhlášky na nejmenší šířku veřejných prostranství se používají jen při vymezování pozemků, nikoliv při vymezování ploch územním plánem, i když i při jejich tvorbě je třeba mít tato ustanovení na paměti.

Ustanovení se nevztahuje na vymezování stavebních pozemků rodinných domů nebo bytových domů v případě, kdy pozemky jsou již zpřístupněny ze stávající ulice. Naopak v případech, kdy se vymezují nové stavební pozemky např. v zastavitelných plochách, ve kterých doposud nebyla vymezena uliční síť, resp. veřejná prostranství, jejichž součástí jsou veřejné pozemní komunikace pro dopravní napojení těchto pozemků, se § 22 vyhlášky uplatní. Požadavky § 22 odst. 1 a 2 vyhlášky se vztahují k šířce veřejného prostranství, nikoliv k šířce pozemní komunikace.

Posouzení záměru žadatele podle ustanovení § 20 a § 22 vyhlášky náleží stavebnímu úřadu. Orgány územního plánování nemohou konstatovat, že je záměr nepřípustný, protože je v rozporu s § 20 a § 22 vyhlášky. Při posuzování souladu záměru s cíli a úkoly územního plánování však orgány územního plánování mohou v odůvodnění využít § 20 a § 22 vyhlášky na podporu své argumentace.

Metodické sdělení je aktualizací metodického sdělení na stejné téma z roku 2015.