Proč se opět stavební zákon mění?
Stavební zákon minulé vlády vznikl narychlo, na politickou objednávku, bez analýzy skutečných příčin zdlouhavého stavebního řízení. Proto se ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš zasadil o částečný odklad účinnosti stavebního zákona, aby se daly napravit chyby, které by znepřehlednily stavební řízení. Lepší je mít o rok později skutečně funkční a se všemi partnery projednaný zákon, který není protlačen na sílu, než mít o rok dříve zákon šitý horkou jehlou, který se bude muset po každých volbách měnit.

Jaké jsou benefity novely stavebního zákona?
Novela především odstraní nedostatky zákona schváleného minulou vládou. Nebude žádný předražený megaúřad, zásadní změnou je zrušení institucionální integrace. V platném stavebním zákoně jsou všechny dotčené orgány integrovány, takže úředník, který posuzuje třeba to, jestli stavba neotráví váš oblíbený potok pod zahradou, podléhá řediteli stavebního úřadu - a je tedy riziko, že i zájmy, které tento úředník chrání, se budou muset podřídit zájmu stavět. Taková integrace nedává smysl v době digitalizace, kdy je jedno, jestli úředníci sedí ve stejné budově nebo podléhají stejnému řediteli.

Specializovaný a odvolací stavební úřad je jedna z dobrých věcí na stavebním zákoně, proto bude zachován. Bude rozhodovat o takzvaných vyhrazených stavbách, to znamená velké infrastrukturní projekty, dálnice, elektrárny atd. Na Specializovaném a odvolacím stavebním úřadu budou pracovat zaměstnanci specializovaní pouze na tento typ staveb, čímž se zvýší rychlost a kvalita.

Novela více hájí zájmy občanů, konečně zdigitalizuje stavební řízení, zachová princip „Jeden úřad, jedno razítko“.  Nic se nemění na plánu, že stavebník jen podá žádost a stavební úřad si veškeré záležitosti obstará sám. Tomu výrazně napomůže digitalizace, která je v dnešní době nezbytná.

Co když budou starší nebo konzervativní lidé před digitalizací preferovat osobní jednání?  
Digitalizace celého stavebního řízení  a územního plánování je nutnost a zrychlí celý proces. To platí i pro ty, kteří budou chtít přijít na úřad osobně. Stavebníkovi přinese možnost mít neustále přehled o tom, v jakém stavu se jeho řízení momentálně nachází, i když ho podá na úřadě osobně. Tak že výhody z digitalizace bude moci čerpat každý. Navíc dojde k propojení různých úrovní stavebních úřadů, které tak mezi sebou začnou konečně smysluplně komunikovat. To je opět benefit i pro toho, kdy půjde na stavební úřad jednat osobně. 
 
Proč se ruší některé stavební úřady?
Návrh stavebního zákona z pera předchozí vlády počítal pouze se 14 krajskými stavebními úřady, které si mohly zřizovat pobočky podle vůle svého ředitele - to byl extrém, který jsme odmítli. Redukce stavebních úřadů rozhodně nebyla snadným krokem, ale byla krokem nutným. Na druhou stranu, současný stav, kdy v České republice máme více jak 690 obecných stavebních úřadů, není udržitelná. Mnoho z těchto úřadů jsou tzv. jedno a dvouhlavé, tedy příslušnou agendu vykonávají 1-2 úřední osoby. Pak stačí nečekaná nemoc, dovolená, ošetřování dítěte a stavební řízení v obci se zastaví. Redukcí některých stavebních úřadů se získá zastupitelnost - trojice úředníků už se nějak vystřídá, stavební řízení poběží, lhůty se dodrží. Pomůže to i kvalitě, protože tři a více úředníků už se může nějak specializovat na určité typy staveb. Usnadní se i metodické řízení a sjednocování praxe, po čemž všichni dlouho volají a v 690 úřadech to dost dobře nejde. Nový stavební zákon navíc není jen technická změna. Nese s sebou velké nároky, nejen na pravidelné školení úředníků, ale třeba i na techniku, na vybavení. Pro ty úplně nejmenší obce by vlastní stavební úřad představoval poměrně značnou zátěž, časovou i finanční. Šlo o jednu z nejsložitějších otázek. Je to kompromis, kde všichni museli nějak ustoupit. Konečný počet stavebních úřadů vznikl ve spolupráci nejen Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva vnitra, ale především se zástupci samospráv. Tímto vládním návrhem plníme programové prohlášení vlády.

Na základě čeho se vybraly stavební úřady, které zaniknou?
Stavební úřad nebude předmětem politického "handlování". Všichni se shodli, že je potřeba nastavit objektivní kritéria, nikoliv říkat "ty ano, ty ne". A to se stalo. Vycházíme ze studie Ministerstva vnitra, která jasně definuje parametry. Tyto parametry zahrnují počet úředníků úřadu, počet provedených úkonů stavebních úřadů a dostupnost stavebního úřadu pro občany formou skutečné dopravní dostupnosti nikoliv vzdálenosti vzdušnou čarou, přičemž pro zachování stavebního úřadu stačilo pouze splnění jediného tohoto parametru. Na základě tohoto klíče připravilo Ministerstvo vnitra seznam stavebních úřadů, který společně s Ministerstvem pro místní rozvoj projednalo se zástupci samospráv. Po odsouhlasení tohoto návrhu byla struktura stavební správy vnořena do novely nového stavebního zákona.

Důležitá věc je dostupnost v území. Dohodli jsme se, že kritéria musí být nastavena tak, že nikdo nebude mít svůj stavební úřad dále jak 35 kilometrů. Skutečně 35 kilometrů po silnici, nikoliv vzdušnou čarou. Pokud by byl jiný stavební úřad dál, tak se na obci zachová, i když kritéria nesplní. Úřad ORP, kam jezdíte asi častěji než na stavební úřad, máte mnohem dál.

Místního úředníka stavebního úřadu lidé znali a on znal místní situaci. Není to krok špatným směrem?
Pokud jde o znalost místních poměrů, tuto obavu sdílíme, a to je důvod, proč jsme odmítli 14 krajských úřadů. Redukujeme skutečně nejmenší úřady. Každý občan přitom bude mít stavební úřad v maximální dojezdové vzdálenosti 35 km. Redukce stavebních úřadů je (vyjádřeno v číslech) přesun pouze 14 % agendy vykonávané všemi stavebními úřady v České republice a z hlediska obyvatel má přímý dopad na pro 10 % obyvatel. To znamená, že se pro 90 % obyvatel ČR nic nemění, ostatní jen změní budovu stavebního úřadu, do které zavítají. 

Uspoří novela nějaké finanční prostředky?
Novela zároveň ušetří 4 miliardy ročně už jen proto, že nevznikne původní záměr nové soustavy stavebních úřadů a navíc přinese ročně do ekonomiky 7 miliard korun.