Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve svém § 169 odst. 1 stanoví obecnou povinnost účastníkům všech fází procesu výstavby respektovat obecné požadavky na výstavbu, tj. včetně požadavků na bezbariérové užívání staveb [viz § 2 odst. 2 písm. e) stavebního zákona]. Konkrétní technické požadavky na bezbariérové řešení pak obsahuje vyhláška č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb (dále jen „bezbariérová vyhláška“). Tato vyhláška stanoví obecné technické požadavky na stavby a jejich části tak, aby bylo zabezpečeno jejich užívání osobami s pohybovým, zrakovým, sluchovým a mentálním postižením, osobami pokročilého věku, těhotnými ženami, osobami doprovázejícími dítě v kočárku nebo dítě do tří let.

Bezbariérová vyhláška se podle § 2 odst. 1 písm. a) vztahuje na stavby pozemních komunikací a veřejného prostranství. Vlastní počet bezbariérových parkovacích míst stanoví § 4 odst. 2 této vyhlášky a požadavky na jejich technické řešení obsahuje bod 1.1.4 a 1.1.5 přílohy č. 2. Z věcného hlediska jde o to, že konečný uživatel není předem znám. Účelem je stanovit univerzální obecné požadavky na stavby tak, aby byly přístupné široké veřejnosti.

Dále připomínáme, že bezbariérová vyhláška je prováděcím právním předpisem ke stavebnímu zákonu. Pro zvláštní užívání pozemních komunikací platí jiný právní předpis, kterým je zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 25 odst. 6 písm. c) bod 4 zákona o pozemních komunikacích, lze jako zvláštní užívání pozemní komunikace zřídit vyhrazené parkování pro konkrétního uživatele.

Bezbariérová vyhláška se použije jen pro ověření, zda při zřízení vyhrazeného parkování nedojde k ohrožení nebo omezení přilehlého bezbariérového prostředí. Naopak bezbariérová vyhláška se nepoužije přímo pro dané vyhrazené parkování (například pro stanovení rozměrů), neboť toto parkovací místo je určeno pro konkrétního uživatele. Jeho provozně technické řešení musí odpovídat individuální potřebě daného žadatele, popřípadě jeho bezbariérové uspořádání musí odpovídat individuální potřebě dané osoby se zdravotním postižením, například manipulační prostor pro vozík zprava, zleva nebo zezadu, popřípadě u nevidomého vlastníka vozidla bez nároku na tento manipulační prostor (místo se standardními rozměry).