See below for the English translation.
Čtyřiadvacetiletý zástupce nastupující generace „pohřebáků“ obdržel prestižní certifikát na základě úspěšného ukončení intenzivního tříměsíčního on-line kurzu v květnu letošního roku. O pohřebnictví se Adam zajímá rok a půl a systematicky se vzdělává. Spolu s řadou odborných školení se zúčastnil například i semestrálního programu Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy s názvem Kultura pohřbívání. Adam ale určitě nepatří jen mezi teoretiky. Loni složil na Akademii řemesel – Střední technické škole Zelený Pruh v Praze zkoušku z hrobnického řemesla a v současnosti se podílí na zřízení ekologického hřbitova s názvem Louka vzpomínek v pražských Ďáblicích.
Adam považuje pohřebnictví za obor, který nabízí neuvěřitelně mnoho možností, jak jej dál posouvat. Budoucnost vidí v pohřebnictví, které při zachování piety sníží ekologické zatížení planety a zároveň prohloubí symbiózu světů živých a zemřelých.
Založil jste spolek s názvem Poslední stopa, jaké je jeho poslání?
Spolek jsem nezaložil sám. Jsme tři rovnocenní partneři a nadšenci. Spolu se mnou v něm působí Jana Trombíková a Magdaléna Lemfeldová. Jedním z našich cílů je detabuizovat témata spojená s pohřbíváním. Chceme se obracet i na mladou generaci prostřednictvím sociálních sítí, šířit osvětu o nových možnostech v rámci „zeleného“ pohřbívání a v případě společenského zájmu je pomoci uvést do praxe, a to i za cenu případných změn v legislativě. Takovými změnami by z našeho pohledu mohlo být například umožnění celého pohřbu bez rakve (v plátnu) a snížení minimální hloubky hrobu. Tyto drobné změny by přispěly nejen k ekologizaci pohřbívání, ale například také k zlevnění pohřbů do země.
Ekologizace a zároveň i zlevnění, to si podle vás neodporuje?
V tomto případě nemusí. Jednoduché pohřební plátno by mělo být levnější než základní rakev a z mého pohledu i mnohem estetičtější. Snížení minimální hloubky hrobu zas může ubrat na ceně práce při výkopu hrobu (spolu s dalšími výhodami). Navíc se na přírodních hřbitovech zpravidla neumisťují velké kamenné náhrobky, a i na této položce se tak ušetří spousty peněz. Hlavní z mého pohledu je, že zlevnění pohřbu do země by mohlo zvýšit jeho konkurenceschopnost vůči kremaci, která je často volena právě kvůli své nízké ceně. Sama kremace má ekologických nedostatků víc než dost. Při jejím procesu se pálí obrovské množství energie z fosilních paliv, což způsobuje její vysokou uhlíkovou stopu (mimo další znečištění). Myslím, že tedy otázka ekologie v rámci pohřbívání v ČR závisí hlavně na vyrovnání poměru pohřbů žehem vůči pohřbům do země, který je v tuto chvíli výrazně ve prospěch prvně zmiňovaných. Nicméně dnes již existují ve světe i další alternativy ke kremaci s důrazem na ekologii a i ty bychom v rámci činnosti našeho spolku chtěli představit a rozvířit debatu o jejich uvedení v praxi u nás.
Podílíte se na přípravě ekologického hřbitova Louka vzpomínek, který Správa pražských hřbitovů otevře v září v areálu Ďáblického hřbitova. Nehrozí, že si budete konkurovat se zavedeným a vyhledávaným Lesem vzpomínek, který se nachází v těsném sousedství?
Louka vzpomínek bude sloužit k ukládání celých těl do země, kdežto v Lese vzpomínek se ke stromům ukládá jen popel zemřelých, takže si z principu konkurovat nemohou, naopak to rozšíří možnosti, které hřbitov nabízí. Dá se říci, že Louka vzpomínek je tedy ještě krokem dále, jelikož umožní co možná nejšetrnější způsob pohřbení, jaký je u nás v tuto chvíli možný, tj. bez kremace a bez kamenných náhrobků a s dohlédnutím na užití pouze biodegradibilních materiálů. Hrobové místo brzy splyne s okolní loukou a jen malá keramická destička ponese jméno pohřbeného. Tento projekt vzniká stejně jako Les vzpomínek díky iniciativě spolku Ke kořenům, který tu u nás začal rozvíjet myšlenky přírodního pohřebnictví a se kterým se těšíme na spolupráci jak v rámci fungování Louky vzpomínek, tak při šíření těchto myšlenek dále a při realizaci dalších projektů s nimi spojenými.
Louka vzpomínek je prvním velkým počinem v oblasti ekologického pohřbívání, na kterém jste se podílel. Jak si představujete budoucnost „zeleného“ pohřbívání?
Mně osobně se nejvíc líbí představa, že jednou obec pro účely pohřbívání vyčlení nějaké své území ve volné přírodě a vznikne tím jakási rezervace, kde pohřbená těla nejsou překážkou, ale naopak přispívají k přirozenému koloběhu krajiny a svou přítomností navíc zaručí její nedotknutelnost po vzoru konzervačních hřbitovů v USA. Je zde důraz na to, aby zůstal zachován původní ráz krajiny a nic na první pohled nenasvědčovalo tomu, že se jedná o hřbitov, a tím pádem de facto ani nedojde k zastavění půdy. Ostatky zemřelých by tu tiše splynuly s přírodou, svět zemřelých by se propojil se světem živých, kteří by měli možnost procházet se vlídným přírodním prostředím, ale i sportovat nebo si na lavičce přečíst knihu.
I started by passing the gravedigger exam
Adam Vokáč from Prague, Czech Republic, became the first foreign student to graduate from the Green Burial Council organisation course, an organisation standing behind natural-burial sites across the whole US.
This twenty-four-year-old is a member of the upcoming generation of funeral directors. He received the Green Burial Council’s prestigious certificate after successfully completing an intensive three-month online course in May of this year. It has been a year and a half since Adam became interested in the issue of funeral services and since then, he has been taking systematic steps to educate himself in the field. Alongside numerous professional trainings, he has completed a semestral program at the Catholic Theological Faculty of Charles University called The Burial Culture. Along with studying theory, Adam has also passed the exam of the Gravedigger’s Craft at the Technological Highschool Zelený Pruh in Prague. Currently, he is a part of the team establishing a green cemetery in the Prague neighbourhood Ďáblice, called The Meadow of Memories.
Adam views the funeral service as a field of unfulfilled potential and many opportunities. He sees the future of the field in keeping the sanctity of the ceremony while implementing practices friendly to the environment and reintroducing the interconnection between the worlds of the living and the dead.
You established an association The Last Footprint. With what purpose?
I established the association alongside two other enthusiasts, so we are now three partners with Jana Trombíková and Magdaléna Lemfeldová. One of our goals is breaking the taboo that shrouds the topic of burials. We want to engage with the young generation through social media and educate about the new possibilities of green burials. Eventually, based on the feedback from the public, we want to implement these into practice. That also means reforming the legislation that today stops us from for example having a funeral without a casket (in a canvas cloth) and lowering the minimal required depth of a grave. These little changes would allow not only for a more environmentally friendly burial, but also lower the costs of a burial.
More ecological and cheaper, can these two go together?
In this case, I think they can. Simple burial canvas is cheaper than a common casket and, in my opinion, also more aesthetically pleasing. The lowering of the minimal required depth of a grave would lead to a lower price for the digging of the grave, along with its other benefits. There are also usually no headstones in a natural-burial site, which also significantly lowers the cost. What I think is the most important is that lowering the cost of a whole-body burial could make it rival cremation, which is today a more popular choice for its accessibility. Unfortunately, cremation has many disadvantages. The carbon footprint of cremation is very high because it involves burning of fossil fuels. I believe the issue of eco-friendly burials in Czech Republic lays in creating a more equal footing for cremation and whole-body burial, as today the majority is very much in favour of cremation. However today, there are other more environmentally conscious alternatives to cremation. Bringing awareness to the public about these alternatives is one of the projects our association wants to focus on. We would like to begin a dialog about the possibilities of implementing these new practises here in our country.
You are taking part in establishing an environmentally friendly graveyard called The Meadow of Memories that will be opened in September of this year on the grounds of Ďáblice Graveyard. Do you not worry about a competition with the already well established and popular Forest of Memories in the close vicinity?
The Meadow of Memories will be a place for a whole-body burial, whereas the Forest is a place to put ashes to the trees. So the two concepts do not compete, only diversify the choices the graveyard offers. The Meadow is a step forward because it offers the most environmentally friendly burial currently possible. That means a burial without cremation or headstones and using only biodegradable materials. The burial plot blends in with the landscape of the Meadow and only a small ceramic plaque will mark the name of the buried. This project, just like the Forest of Memories, was created through the initiative of an association called To the Roots, which introduced the issue of natural burial in our country. We look forward to working with them managing the Meadow and to further continue developing new ideas and putting them in action.
The Meadow of Memories is a first big project you have partaken in in the field of eco-friendly burials. How do you imagine the future of “green” burials?
I imagine that one day, a town would benefactor a place to bury the dead in nature where the bodies would be a part of the natural cycle of the land and the environment. As a burial ground, it would guarantee the sanctity of the terrain and create a natural reserve where the nature would be protected. This model already is in practice in the conservation cemeteries in the US. The natural landscape is supposed to stay unchanged, and nothing stands out to suggest the place in question is a graveyard. Any potential future construction projects would hence be prevented. The human remains would quietly become one with the rest of nature, the world of the dead connected to the world of the living, who would come to this place to spend time in nature, go for a stroll, go running or sit down on a bench to read a book.