Volný pohyb zboží znamená, že zboží legálně uvedené na trh v jedné členské zemi může volně a bez překážek vstupovat na trhy ostatních členských států. Jedná se o články 23 – 31 Smlouvy o založení Evropského společenství a články 28–32 a 34–37 Smlouvy o fungování EU.
Volný pohyb osob zabezpečuje právo občanů usazovat se, pracovat, podnikat a žít v jakékoliv jiné členské zemi. Zahrnuje především volný pohyb pracovníků a volný pohyb podnikatelů (tzv. svoboda usazování), dále také volný pohyb studentů, důchodců, rentiérů čili pohyb osob nesvázaných s výkonem ekonomické činnosti. Jedná se o články 39–48 Smlouvy o založení Evropského společenství a články 45–54 Smlouvy o fungování EU.
Svoboda usazování zaručuje právo založit podnikání za účelem provozování živnostenské, průmyslové i zemědělské výdělečné činnosti či výkonu svobodného povolání v jiné členské zemi. Podnikatelé ze všech zemí EU mají právo založit fi rmu v jiném členském státě za stejných podmínek jako podnikatelé domácí. Jakákoliv diskriminace občanů EU na základě jejich státní příslušnosti je nepřípustná. Rovněž se neuplatňuje ani žádné přechodné období pro české subjekty.
Ještě stále platí přechodné období pro volný pohyb pracovníků ve dvou zemích EU – v Německu a Rakousku – stav v květnu 2009. Toto přechodné období musí pro ČR skončit nejpozději 30. dubna 2011, tj. po 7 letech od přistoupení České republiky k Evropské unii.
Volný pohyb služeb spočívá v právu podnikatele z jednoho členského státu poskytovat na území jiného členského státu dočasně a příležitostně služby a to na základě oprávnění získaného v zemi původu (místa podnikání), aniž by se tento podnikatel musel v hostitelské zemi usadit (založit podnik, živnost). Jedná se o články 49–55 Smlouvy o založení Evropského společenství a články 56–62 Smlouvy o fungování EU.
Přeshraniční poskytování služeb lze obecně vykonávat různými způsoby:
1. Dojde k dočasnému přesunu poskytovatele služeb do jiné členské země – např. fi rma získá stavební zakázku v jiné zemi EU či tlumočnice/překladatelka krátkodobě poskytuje své služby v jiném členském státě.
2. Dojde k dočasnému přesunu příjemce služby do jiné členské země – např. cizinec přijede do ČR na krátkodobý léčebný pobyt do lázní.
3. Dojde ke krátkodobému přesunu jak poskytovatele, tak příjemce služby – např. vedoucí zájezdu doprovází skupiny domácích klientů do zahraničí.
4. Nedojde ani k přesunu poskytovatele ani k přesunu příjemce služby – např. tvorba softwaru na míru – vše domluveno na dálku (e-mailem, telefonem), produkt samotný je on-line zaslán příjemci služby.
Tato publikace se bude věnovat pouze prvnímu a třetímu způsobu přeshraničního poskytování služeb do jiné členské země, to znamená dočasnému a příležitostnému přesunu poskytovatele služeb – v našem případě turistického průvodce.
Přeshraniční poskytování služeb lze v podstatě provádět dvěma způsoby:
1. Osoba samostatně výdělečně činná – OSVČ (případně osoba vykonávající svobodná povolání) sama realizuje zakázku v jiné členské zemi.
2. Zaměstnavatel vyšle své zaměstnance, aby zakázku v jiné členské zemi provedli. Stále ještě existuje přechodné období (skončí nejpozději 30. 4. 2011) pro vyslané pracovníky do Rakouska a Německa v některých oborech, jedná se hlavně o stavebnictví. Toto přechodné období se netýká služeb v turistickém ruchu.
Na každou z možností se vztahují dosti odlišné předpisy a pravidla. Tato publikace se bude věnovat přeshraničním poskytování služeb OSVČ, vysílání pracovníků se dotkne pouze okrajově.
Volný pohyb kapitálu a plateb zaručuje, že veškeré fi nanční transakce mezi subjekty sídlícími v členských státech budou probíhat bez jakýchkoliv bariér. Jedná se o články 56–60 Smlouvy o založení Evropského společenství a články 63–66 a článek 75 Smlouvy o fungování EU.
Svobody pohybu nejsou omezeny pouze na území EU, ale vztahují se i na země Evropského hospodářské prostoru – EHP (tj. i na Norsko, Island, Lichtenštejnsko) a na Švýcarsko. Většinu poznatků uvedených v této brožuře lze proto aplikovat i na tyto další čtyři státy. V konkrétních případech je však vždy nutné si ověřit, zda se v dané situaci nepostupuje odchylně od obecných pravidel.
Ještě je třeba upozornit, že popsaná pravidla se týkají pouze občanů Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska. Pokud se jedná o občana jiné, tzv. třetí země, který legálně působí jako OSVČ např. v České republice, přistupují k němu orgány v jednotlivých členských státech odlišně. Tato publikace obecně nepopisuje situaci pro cizince ze třetích zemí. V těchto případech je vždy nutné konkrétní situaci při přeshraničním poskytování služeb ověřit.