Globální problém trvale udržitelného rozvoje naší planety, který stojí v popředí zájmu řady odborníků celého světa od 70. let minulého století, neztrácí na aktuálnosti ve všech odvětvích národních ekonomik ani v současné době. Trvale udržitelný rozvoj lze charakterizovat jako takový rozvoj, který zabezpečuje uspokojení současných potřeb, aniž by ohrozil možnosti uspokojení potřeb generací budoucích. Tato charakteristika je úzce spojena s novým pohledem na ekonomický rozvoj, který by měl přihlížet k ekologickým principům, při co možná nejnižším znečištění životního prostředí a při zachování základního životního standardu lidí. Nejde pouze o ekologicky vhodný hospodářský rozvoj, ale přihlíží se k vyváženému rozvoji území. Hospodářské nároky na rozvoj území je nutné sladit nejen s ekologií, ale i se společenskou a kulturní funkcí daného území.
S přihlédnutím k charakteristice trvale udržitelného rozvoje uvedené výše lze trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu definovat jako zajišťování potřeb účastníků cestovního ruchu takovým způsobem, který pomáhá rozvoji území, s přihlédnutím k šetrnému využívání přírodních a kulturních hodnot a vede k dlouhodobé prosperitě dané oblasti, aniž by ohrozil uspokojení potřeb budoucích generací.
Cestovní ruch hraje významnou roli v rozvoji území. Po desetiletích nepřetržitého rozvoje se stal jedním z celosvětově nejvýznamnějších průmyslových odvětví (vytváří 11% světového HDP). Enviromentálním dopadům rozvoje cestovního ruchu, které jsou srovnatelné s dopady kteréhokoli jiného průmyslového odvětví, nebyla dlouho věnována dostatečná pozornost. Teprve mohutný rozvoj cestovního ruchu v posledních letech, spojený s růstem životní úrovně ve vyspělých zemích, upozornil na nutnost řešení otázky jeho trvalé udržitelnosti. Prognóza rozvoje tohoto perspektivního odvětví národních ekonomik tento fakt ještě podtrhuje.
Jedním z přínosů cestovního ruchu pro rozvoj území je vytváření nových pracovních příležitostí. Příjmy z cestovního ruchu jsou dále významnou součástí příjmů státních i místních rozpočtů. V neposlední řadě přispívá cestovní ruch k poznávání nových míst, přírodního a kulturního dědictví jiných národů, pomáhá lépe pochopit jejich mentalitu, obyčeje a zvyklosti, a tím rozvíjí myšlenku mírového soužití.
Naproti tomu vlivem mohutného nekoordinovaného rozvoje cestovního ruchu v určitých lokalitách může docházet k poškozování životního prostředí, nadměrnému využívání přírodních zdrojů, zejména neobnovitelných, hrozí i vznik konfliktních situací mezi domácím obyvatelstvem a návštěvníky, například z důvodu odlišných zvyklostí a způsobu chování.
Všechny výše uvedené skutečnosti naznačují, že je nezbytné se i v oblasti cestovního ruchu zabývat otázkou jeho udržitelného rozvoje.
WTO již od svého založení podporuje úsilí států posílit své národní a regionální ekonomiky podporou rozvoje cestovního ruchu. Jedním z hlavních úkolů, které si WTO vytyčila, je zmírnění chudoby rozvojových zemí díky udržitelnému rozvoji cestovního ruchu. WTO věří, že cestovní ruch, který se rozvíjí v mezích udržitelnosti a přináší skutečný užitek obyvatelům rozvojových zemí, může celkově prospívat budoucnosti celého světa.