Cílem navrhované úpravy je ochránit ty nájemce, kteří se v důsledku krizových opatření ocitnou v tak tíživé situaci, že by úhrada byť jen části nájemného byla pro ně likvidační. Z tohoto důvodu je požadováno, aby nájemce doložil pronajímateli odpovídajícím a hodnověrným způsobem, že nemá dostatečné příjmy z důvodů krizových opatření spojených s výskytem koronaviru. Pokud nájemce bude nečinný, neprodleně a bez zbytečného odkladu nedoloží pronajímateli absenci příjmů, ochranné opatření se na něj nevztahují.
Lze předpokládat, že řada pronajímatelů vnímá krizovou situaci a sama se s nájemcem dohodne na přechodně nižším nájemném, či si sami dohodnou splátkový kalendář, který bude pro obě strany vyhovující.
Nájemce si sám musí uvědomit, že ochrana, která je mu navrhovanou úpravou poskytována, je časově omezená, a i v případě jejího oprávněného využití, jej vzniklé závazky do budoucna značně zatíží, přičemž bude vystaven možnosti okamžité výpovědi v případě nesplnění povinností spojených s úhradou závazků vůči pronajímateli včetně úroků z prodlení. Lze proto očekávat, že toto opatření využijí skutečně jen ti nejpotřebnější.
Návrh zákona neruší povinnost hradit služby. Pokud tedy nájemce nebude hradit zálohy na úhradu služeb spojených s bydlením, ochrana se na něj nevztahuje.
Považujeme za nezbytné též upozornit, že v těch případech, kdy si nájemce a pronajímatel sjednali jistotu, lze na úhradu vzniklých nedoplatků v prvé řadě použít takto složené prostředky a není třeba přistupovat k využití ochrany navrhované v krizovém zákoně. Jistotu pak nájemce v přiměřené době opětovně navýší.
Ochrana nájemce tedy spočívá v tom, že v případě, kdy nemá dostatečné příjmy z důvodů krizových opatření spojených s výskytem koronaviru SARS-CoV-2, nemůže pronajímatel nájem ukončit po stanovenou dobu z důvodu neplacení nájemného. Doba splatnosti pohledávek, které se staly splatnými v době trvání mimořádného opatření při epidemii, bude prodloužena do konce ochranné doby. Po uplynutí této doby může pronajímatel nájem vypovědět, a to bez výpovědní doby.
Nic se nemění na tom, že pronajímatel může nájem ukončit z jiných zákonných důvodů, anebo v případě, kdy k neplacení nájemného došlo před začátkem rozhodné doby, tedy před 12. 3. 2020.
Tímto zákonem je také stanovena nezbytná minimální ochrana pronajímatele, pokud by se v důsledku ochrany nájemce ocitl sám ve značné nouzi. Pronajímatel však může tuto ochranu uplatnit nejdříve po skončení nouzového stavu.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat úpravě bytových družstev. Pokud se jedná o stávající bytová družstva, je třeba vnímat jejich rozdílné postavení. Problémy mohou nastat zejména v těch případech, kdy družstva nevytvářejí zisk, neboť nájemci družstevních bytů hradí pouze náklady spojené s provozem domu. Mezi tyto náklady lze zařadit především úhradu pojistného, daně z nemovitosti a správy domu. Lze dovodit, že všechny nezbytné náklady, které družstvo musí kontinuálně nést, nadále musí být ze strany nájemců, členů družstva hrazeny, neboť absence jejich úhrady by mohla ohrozit chod domu. Takže se omezení podle tohoto zákona na ně nemohou vztahovat.
Z výše uvedeného vyplývá, že každý nájemník musí platit nájemné, a to hned nebo v odůvodněných případech částečně nebo později. Pouze ti, jejichž situace úzce souvisí se současnou situací, tedy, jejichž příjem se výrazně snížil v souvislosti s mimořádnými opatřením, mohou čerpat určité úlevy, avšak po přechodnou dobu. Po skončení mimořádných opatření bude muset nájemník do konce roku 2020 dlužnou částku plně uhradit včetně úroků z prodlení. Co se týká poplatků za služby, povinnosti tyto platit nájemník zbaven není.