Report: V Praze se jednalo o kvalitě vystavěného prostředí i obnově Ukrajiny

Místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš účastníky ve svém úvodním slově seznámil s tím, že v rámci regionální politiky, která patří k ministerským prioritám, se úřad zaměřuje na budování inovačního prostředí, které zajistí co nejefektivnější rozvoj regionů a měst, a to i s ohledem na koncept smart cities a rozvoj funkčních metropolitních oblastí a aglomerací. „Za zásadní považujeme pokračovat ve snižování rozdílů mezi regiony a podporovat hospodářsky a sociálně slabší regiony. Budeme usilovat o implementaci strategických rámců, jako jsou Územní agenda 2030, Nová lipská charta, Lublaňská dohoda, Davoská deklarace a Dlouhodobá vize Evropské unie pro venkovské oblasti do roku 2040. Snažíme se podporovat inovativní správu měst a obcí, moderní a konkurenceschopný venkov a v neposlední řadě také kvalitní vystavěné prostředí,“ uvedl. Takové prostředí podle Bartoše zlepšuje pracovní výkonnost, podporuje sociální interakci a umožňuje relaxaci a podnětné trávení volného času. „Kvalitní vystavěné prostředí ovlivňuje život všech občanů. Naším cílem je zdravé vnitřní prostředí a dostupná bezpečná a také krásná veřejná prostranství,“ doplnil ministr.  
 
Ivan Bartoš ve svém proslovu rovněž odkázal na deklaraci o zajištění dostupného udržitelného důstojného a odolného bydlení vzešlou z konference ministrů zodpovědných za bydlení a výstavbu, která proběhla v rámci francouzského předsednictví v Radě EU v Nice. „Tato deklarace zdůrazňuje klíčovou roli bydlení při dosahování cílů v oblasti klimatu a představuje začátek nové spolupráce mezi členskými státy a evropskými institucemi v této oblasti,“ uvedl Bartoš a dodal, že deklarace vychází z iniciativy Zelená dohoda pro Evropu, resp. z principů Nového evropského Bauhausu.  

Aktualizace tuzemské politiky architektury

Tato témata jsou dle ministra také součástí české politiky architektury a stavební kultury. Tu pak v její aktualizované podobě podrobně představil Roman Vodný, ředitel odboru územního plánování Ministerstva pro místní rozvoj. Připomněl, že tento nelegislativní strategický dokument, který ve střednědobém až dlouhodobém horizontu stanovuje vizi a základní cíle vedoucí ke zvýšení kvality vystavěného prostředí, má Česko již od roku 2015. „Politika architektury a stavební kultury si stanoví několik základních cílů. Záměrem je zvýšit kvalitu veřejných prostranství a životního prostředí. Některé úkoly se vztahují k vzdělání nebo k ochraně krajiny,“ uvedl Vodný. Politika architektury a stavební kultury ve své aktualizované verzi obsahuje devět základních témat, mezi která patří mj. uspořádání krajiny a sídel, veřejná prostranství nebo zadávání zakázek a dotace.
 
Do navrhované podoby dokumentu byla zařazena i nová témata, např. reakce na klimatické změny či vazba na cestovní ruch. V aktualizaci je kladen větší důraz na zapojení veřejné správy na úrovni krajů i obcí, dokument by tak měl být více nápomocný rovněž samosprávám. Návrh aktualizace dokumentu lze v plném znění najít na stránkách ministerstva. Vládě by měl být návrh aktualizace ke schválení předložen letos v prosinci.

Pohled pod ruce architekta

S klíčovou přednáškou vystoupila světově uznávaná architektka Eva Jiřičná. Účastníky na 45 minut přenesla do poněkud jiného světa – prostřednictvím fotografí jim dala nahlédnout do tajů kreativní, ale těžké a odpovědné práce architekta. Netajila se obdivem k dokonalosti přírodních výtvorů a ukázala, jak se jimi architektura inspiruje. Poukázala ale také na řadu problémů, které se pojí se současným urbanismem a architekturou, větší prostor nicméně dostaly pozitivní příklady. Hlouběji se věnovala například rozvoji Zlína v baťovské éře. Zcela přirozeně byly představeny i některé projekty Jiřičné a jejích spolupracovníků – třeba již dříve realizovanou budovu kongresového centra ve Zlíně, chystanou rekonstrukci výškové budovy v Ostravě, soutěžní návrh přestavby komplexu telekomunikačních budov v Praze na Olšanské ulici či projekt olympijské vesnice v Londýně.

Evropské iniciativy

Jedním z důležitých témat konference byl Nový evropský Bauhaus (NEB), který má urychlit transformaci různých hospodářských odvětví (mj. i stavebnictví) s cílem poskytnout všem občanům přístup ke zboží, které je oběhové a méně náročné na uhlík. NEB vnáší do Zelené dohody pro Evropu kulturní a tvůrčí rozměr, který má ukázat, jak udržitelné inovace nabízejí hmatatelné a pozitivní zkušenosti v našem každodenním životě. Pohled Evropské komise na NEB představil Lorenzo de Simone. Mimo jiné uvedl, že v reakci na problematické vnímání NEB vznikla tzv. „Bible NEB“, která má pomoci tento projekt srozumitelně komunikovat. Komise dále loni v dubnu zřídila „Laboratoř“ NEB, tedy strategickou skupinu (Lorenzo de Simone ji doslova nazval virtuálním inkubátorem), která bude společně vytvářet, prototypizovat a testovat nové nástroje, řešení a politická doporučení. Laboratoř, známá pod značkou NEB Lab, pracuje v duchu spolupráce hnutí, které sdružuje lidi různých profesí a navazuje dialog s občany, zástupci průmyslu i politiky za účelem jejich propojení a hledání nových způsobů společné tvorby.  
 
Jeden z prvních projektů NEB se bude odehrávat právě na poli architektury – laboratoř nyní pracuje na kritériích, na základě kterých budou moci architektonické projekty získat značku NEB. Hnutí rovněž uděluje Ceny Nového evropského Bauhausu, které zviditelňují krásná, udržitelná a inkluzivní místa a projekty v Evropě. V letošním druhém ročníku soutěže byl oceněn i tuzemský projekt Reclaim Žižkov – umístil se na druhém místě v kategorii „Znovu získat pocit sounáležitosti”. Reclaim Žižkov má pomáhat v boji s pražskou bytovou krizí a přinášet dostupné a udržitelné bydlení.  
 
Nosným tématem konference byla rovněž Davoská deklarace a na ni navazující proces. O této problematice hovořil Oliver Martin. Davoskou deklaraci představil jako iniciativu ministrů kultury, která vznikla v roce 2018 ve Švýcarsku v reakci na nedostatečnou péči o ducha místa. Cílem iniciativy je znovu postavit do popředí zájmu význam kultury při vytváření a hodnocení vystavěného prostředí a vytvořit jednotnou evropskou politiku vysoce kvalitní stavební kultury. Nejde přitom jen o kvalitní architekturu, ale o prvek, který prostupuje celým vystavěným prostředím – to, jak se stavební kultura projevuje v praxi, jak se promítá do detailů, jak zacházíme s architektonickým dědictvím atp. Martin připomněl, že loni bylo definováno 8 kritérií pro vysoce kvalitní stavební kulturu. Jak ale poznamenal, přestože vznikla řada politik a doporučení, chybí hlubší realizace souvisejících nápadů a ambicí. Mimo jiné proto, že v debatách absentují developeři a další zástupci soukromého sektoru, kteří ale mají na druhou stranu velký dopad na kvalitu sídel. Proto byla na leden příštího roku svolána do Davosu další konference, jejímž cílem bude na platformě tzv. Davoské aliance nastolit nepřetržitý dialog se soukromým sektorem. Snahou také bude dostat koncept vysoce kvalitní stavební kultury do širšího povědomí.  

Role státních architektů

Portugalský architekt a městský plánovač João Bento přednášel o roli tzv. státních a městských architektů a klíčovou část své přednášky věnoval představení závěrů své studie s názvem Státní a městští architekti – vůdčí role v navrhování při kultivování kvality prostoru a kultury utváření prostoru, kterou vypracoval pro Ministerstvo pro místní rozvoj. Státní architekti jsou v globálním kontextu spíše výjimkou (setkáváme se s nimi hlavně v severní části Evropy), jejich význam ale roste. O jejich praktickém fungování mluvil Bento na základě případových studií z Belgie, Irska, Nizozemska, Skotska a Švédska, v případě městského plánování pak zazněly informace o zkušenostech z Kodaně a Vídně. Přístupy jsou různé. Na jedné straně spektra jsou podle Benta „mistři městského designu, kteří působí v zákonném rámci městského plánování“ a kteří mají omezenější role, na druhé pak najdeme městské rady, které jmenují městského architekta jako hybatele změn. Výzkum podle Benta ukázal, že neexistuje jedno správné řešení pro kvalitní utváření prostoru. Řečník vyzdvihl komplexní přístup postavený na hledání kompromisu a společnému hledání cesty k cíli. „Vláda by nicméně měla určovat směr a jít příkladem a podporovat kulturu utváření místa,“ uvedl Bento. Jmenování týmu státního architekta je podle něj pro vládu cestou, jak převzít vůdčí úlohu v oblasti návrhů.

Udržitelnost, dostupné bydlení, obnova Ukrajiny

V prvním bloku druhého dne konference se přednášející zaměřili na téma udržitelnosti. Zazněla řada praktických příkladů z oblasti snižování energetické náročnosti budov (i o revizi příslušné evropské směrnice), stejně jako informace o udržitelném přístupu ke krajinotvorbě apod.
 
Přednášející se zamýšleli také nad možnostmi zvyšování kvality bydlení prostřednictvím koordinovaného rozvoje. Častým tématem byla spolupráce soukromého a veřejného sektoru. Pražský přístup pak prezentoval Petr Hlaváček, 1. náměstek primátora hl. m. Prahy pro oblast územního rozvoje a územního plánu.  
 
Jeden z bloků se týkal problému, který je řešen napříč Evropou, totiž dostupností bydlení. Někde je tento problém palčivější, jinde méně, týká se ale všech zemí a zejména pak trhu s nájemním bydlením. Účastníci se dozvěděli, jak ke zmírňování tohoto problému přistupují Skotsko, Irsko i některé další evropské státy. O český pohled na věc se podělil architekt Petr Štěpánek z ČVUT, který mimochodem aktuální situaci v Praze označil za makroekonomické tržní selhání, které má dopad i do dalších sfér života včetně zdravotnictví apod. Cestou ke změně je podle Štěpánka změna myšlení. Nájemní bydlení například nesmí být nadále společenským stigmatem. „Musíme také hledat cesty k harmonizaci mezi veřejnými a institucionálními zájmy. Metodiku už máme, máme příklady dobré praxe, teď potřebujeme politickou vůli,“ uzavřel Štěpánek. Vít Lesák z Ministerstva pro místní rozvoj k této věci poznamenal, že na strategii dostupného bydlení začíná pracovat nový odbor tohoto úřadu. Příslušný návrh zákona by měl do parlamentu doputovat začátkem příštího roku.  
 
Konference reagovala také na současnou situaci ve východní Evropě – poslední blok byl věnován vybraným otázkám poválečné obnovy Ukrajiny. Řeč byla o výzvách, kterým nyní čelí ukrajinská vláda, stejně jako o možnostech budoucího vývoje. Inspirativní byla v tomto ohledu vystoupení poukazující na zkušenosti z poválečné obnovy Gruzie, Kosova či Sarajeva. Řečníci neváhali upozornit i na chyby, kterých se v těchto zemích dopustili, aby jim ukrajinské úřady mohly předejít. Mimochodem – aktuální odhady ukrajinské vlády počítají s tím, že na obnovu země bude v příštích deseti letech potřeba minimálně 349 mld. dolarů. V závěru tohoto bloku byla zformulována tzv. Pražská charta s desaterem doporučení pro obnovu Ukrajiny. V tomto neformálním výstupu je důraz kladem mimo jiné na partnerství soukromého a veřejného sektoru, dlouhodobé plánování, problematiku dostupného bydlení či posilování kapacit místních úřadů. Doporučeno bylo také uspořádání mezinárodní stavební výstavy IBA Ukraine, která by měla akcelerovat udržitelnou poválečnou rekonstrukci země.