Ministři jednali o budoucnosti politiky soudržnosti

Když v roce 2004 do Evropské unie vstupovalo deset nových členských zemí včetně České republiky, měly tyto státy průměrný HDP na osobu pouze 59 % průměru EU. Do roku 2019 se tento průměr zvýšil na 77 %. Jinými slovy, rozdíl mezi průměrem těchto zemí a průměrem EU se snížil téměř na polovinu. A to právě díky politice soudržnosti, jejíž budoucnost byla tématem pátečního rokování.   

Kromě ministrů ze zemí EU se setkání zúčastnili zástupci Evropské komise, Evropského parlamentu, Evropského výboru regionů, Evropského hospodářského a sociálního výboru, Evropské investiční banky apod.   

Akce navázala na červencové setkání expertů na politiku soudržnosti a zabývala se dvěma stěžejními strategickými oblastmi. V první části účastníci debatovali o tom, jaká je role politiky soudržnosti v současné době zatížené krizemi (pandemická krize, migrační či energetická) a jaká by měla být její podoba do budoucna po roce 2027. Byly akcentovány přínosy, které tato politika pro rozvoj region má a také její schopnost reagovat na nové celospolečenské evropské trendy, jako je digitalizace či zelená transformace, a poukázali na výsledky, které politika soudržnosti přináší pro rozvoj regionů.   

Druhá strategická oblast, o které zástupci EU jednali, se věnovala roli politiky soudržnosti při řešení dopadů nepředvídatelných událostí.   

Pozitivní dopady politiky soudržnosti trvají deset i více let

Místopředseda vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš ve své úvodní řeči zdůraznil, že žijeme v rychle se měnící době. „Zavedené pravdy neplatí, musíme být tvořiví. Politika soudržnosti nám pomáhá zvládat výzvy, které nám přináší současnost,“ pronesl. A za pravdu mu dala také evropská komisařka pro soudržnost a reformy Elisa Ferreira: „Evropská unie prochází těžkými časy. Jdeme od krize ke krizi, ať už se jedná o pandemii covidu, válku na Ukrajině nebo rostoucí ceny energií. Vidíme ztracené životy, zničená živobytí. Šoky, které s krizemi přichází, mohou zvýšit sociální rozdíly i rozdíly mezi regiony, dopady budou cítit několik let. Proto musíme být odolnější, abychom dopady krizí zmínili, a proto právě dnes je politika soudržnosti potřeba více než kdy jindy.“   

Programy politiky soudržnosti mají dlouhou setrvačnost, jejich dopady regiony cítí ještě dlouho po jejich ukončení. „V letošním roce 20 % našich projektů provádíme v méně rozvinutých regionech a toto číslo chceme ještě zvyšovat,“ informoval zástupce Evropské investiční banky Werner Schmidt. Z programů těží nejen ty oblasti, v nichž se intervence politiky soudržnosti realizovaly, ale i ostatní regiony, a to zejména díky posílení obchodních toků. Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu se dopad této politiky zvyšuje a prospívá všem členským státům a všem regionům, včetně rozvinutějších. Odhaduje se, že 15 let po skončení prováděcího období každé 1 euro vynaložené v rámci programů politiky soudržnosti na období 2014–2020 vytvoří 2,70 EUR dodatečného HDP na úrovni EU.   

Politika soudržnosti by nebyla tak úspěšná, kdyby se v posledních letech rychle nepřizpůsobila po sobě jdoucím krizím a vznikajícím výzvám. Tato flexibilita z ní vytváří dynamickou politiku, kterou lze přizpůsobit místním podmínkám a okolnostem a která umožňuje úspěšné zásahy.       



V reakci na vše od vypuknutí pandemie covidu-19 až po důsledky ruské invaze na Ukrajinu zavedla politika soudržnosti s pozoruhodnou odezvou bezprecedentní soubor opatření. Zjednodušila podmínky pro čerpání prostředků, urychlila uzavírání programů, zajistila kontinuitu operací a umožnila dodatečnou likviditu. Vše bylo učiněno s cílem lépe reagovat na nové naléhavé investiční potřeby, a tak se vyhnout kolapsu veřejných investic v kontextu vysokého fiskálního tlaku, a zároveň se zaměřit na nejzranitelnější oblasti a udržení zaměstnanosti. Bez okamžité a na solidaritě založené reakci politiky soudržnosti by byla hrozba roztříštěnosti a nových rozdělení v Evropě mnohem vyšší.   

Po ruské vojenské agresi proti Ukrajině byla politika soudržnosti opět pomohla nasazena s cílem poskytnout okamžitou pomoc vysídleným lidem přicházejícím na hranice Evropské unie, ale také podpořit ty, kteří se starají o dlouhodobé snahy o sociální integraci.   

Politika soudržnosti musí fungovat i nadále

Vyvstává ale otázka, jestli by politika soudržnosti měla systematicky reagovat na každou novou výzvu a riskovat, že kvůli tomu nebudou naplněny její dlouhodobé cíle. Najít možné odpovědi mělo právě páteční jednání. Všichni diskutující se shodli, že politika soudržnosti je pro rozvoj Evropy nezbytná. „Do budoucna je potřeba najít kompromis mezi dlouhodobými cíli a krátkodobými krizemi. Pokud se nenajde jiný vhodný nástroj, politika soudržnosti může pomoci regionům i v mimořádných situacích. Pokud bychom totiž nepomohli, hrozil by rozpad soudržnosti,“ shrnula jednání komisařka Ferreira s tím, že Evropská unie je založená na solidaritě.   

Ministr Bartoš pak ve své závěrečné řeči podtrhl, že je politika soudržnosti jediným evropským nástrojem, který se zaměřuje na konvergenci, tedy sbližování regionů. Proto je potřeba tuto politiku zachovat pro všechny regiony. Pomáhá snižovat ekonomické rozdíly mezi regiony, ale také zmírňovat dopady současných velkých změn, ke kterým přispěla pandemie koronaviru i válka na Ukrajině. Je tak zásadní politikou pro budoucí vývoj EU.