Jste zde: Úvodní strana > ... > Ministerstvo pro místní rozvoj > Ministerstvo > Pro média > Ministryně Karla Šlechtová v médiích > 2015 > Rozhovor s Karlou Šlechtovou „Mám ambici ...

Rozhovor s Karlou Šlechtovou „Mám ambici otevřít kompetenční zákon“

04.03.2015: Rozhovor Leadersmagazine.cz: Vystudovaná ekonomka, ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová, začínala svou profesní dráhu v Czech Business Leaders Forum jako projektový manažer a mentor seminářů. Tři roky také pracovala v CSR Europe jako koordinátorka projektových portfolií anebo v Evropském centru pro veřejnou správu jako projektový manažer. Na několik měsíců se pak přesunula do Bulharsa, kde pracovala pro Deloitte Bulgaria. V Deloitte Advisory následně konzultovala projekty EU a granty. Zkušenosti má také z České správy sociálního zabezpečení jako projektový manažer pro projekty smart administration. V roce 2011 nastoupila jako ředitelka odboru přípravy programového období 2014-2020 na Ministerstvu pro místní rozvoj a posléze jako ředitelka odborů EU fondů, Sekce pro evropské záležitosti i na Úřad vlády České republiky.
Vážená paní ministryně, jak moc je podle Vás agenda ministerstva pro místní rozvoj sourodá?

„Na to by Vám možná odpovědělo mé schéma rekonstrukce ministerstva pro místní rozvoj, které jsem udělala v listopadu. Agendy ministerstva jsou zcela nesourodé. Když jsem se bavila s právníkem, který zde v historii působil, tak mi sdělil, jak se sem agendy dostávaly. A to způsobem, že je resorty nechtěly. Tak prostě vzniklo ministerstvo pro místní rozvoj. Já tu ale teď sedím, jsem ministr, a dohoda se všemi kolegy během mého nástupu byla, že resort posílím.“

Takže ministerstvo není „na zrušení“, jak zní téměř tradiční výtky různých poslanců…

„Diskutuje se to dvanáct let. Zaměstnanci jsou nervózní, co se bude dít. Není to příjemná situace. Nicméně sourodost se tu dá najít a já ji našla: Národní orgán pro koordinaci. To je separátní jednotka, která koordinuje všechny fondy a je nad vším. Pak je tu sekce evropských programů, kde mám všechny řídicí jednotky programů. Mám tam Integrovaný operační program, Integrovaný regionální operační program, Operační program Technická pomoc 1 a 2 a celé přeshraniční programy…“

To je dost orgánů.

„Mám tu dvacet řídicích orgánů. Čtyři klíčové a sedm u evropské územní spolupráce pro budoucí období. Kolegové to musí vyjednávat.“

A co je tedy klíčem?

„No je to ministerstvo místního rozvoje. Samozřejmě že regionální politika. Když jsem nastoupila, u odboru regionální politiky jsem ani nevěděla, co kolegové dělali. Co bylo jeho smyslem. Bylo tam málo lidí… Je nutná podpora vedení, je nutné vnímání, že je náš resort silný. Miliardy, na kterých sedím, nejsou mediální bublinou. Odpovídám za celou řadu věcí.“

Takže tedy regionální politika.

„Ano. Regionální politika se skládá z agend ministerstva podle kompetenčního zákona. Z regionální politiky, bytové politiky a cestovního ruchu. Ten je v kompetenci našeho ministerstva, i když se samozřejmě můžeme bavit o tom, zda jeho část nepatří na ministerstvo průmyslu a obchodu. Každopádně je to u nás a já se o cestovní ruch postarám. Máme také CzechTourism, který bude mimochodem asi celý rok auditován. V rámci této organizace budu dělat dost velké audity, protože některé jejich projekty je nutné vyhodnotit.“

To ale není vše z agend…

„Ano. Zakázky, stavební zákon, dražby, realitní činnosti, územně správní věci…ona se ta sourodost dá najít. V klíčových čtyřech sekcích jsem ji našla. Je teď na mně a mých náměstcích to prosadit. Věřím, že se nám to povede.“

Zmínila jste zaměstnance. Na resortu jste již dříve působila. Jak moc se tady v budově ministerstva projevuje to časté střídání ministrů, odbočky v politickém směřování? Přeci jen Vaší parketou jsou zejména evropské fondy…

„Celkem mě baví mediální texty o tom, že jsem odborník na fondy. Když se podíváte na to, co tu za poslední tři měsíce dělám, tak jsem fondy předala náměstkům a „jen“ je gestoruji . Řeším teď věci, které tu asi nikdo nikdy neřešil. Veřejné zakázky, stavební zákon, bytovou politiku. Musí to mít smysl, jsou to nástroje regionální politiky.“

Dobře, a co ti zaměstnanci?

„Když se vrátím do své role ředitelky, tak se mi během nastavování celého programového období 2014 – 2020 vyměnili čtyři ministři. Jenom za tři a půl roku. Pro každého ministra jsme dělali předávací protokol, každý ministr měl jiné přání, jiné názory, preference a priority. Programové prohlášení vlády je ukázkou toho, že chce mít každá vláda priority jinde. Já s tím nesouhlasím. Chybí tu strategie řízení státu. Nedomnívám se, že ministr tu má být od toho, aby šel čtyři roky fungování vlády jenom na body. Já body nepotřebuji. Nejsem poslanec, nejsem součástí žádné strany. Jde mi o to prosadit klíčové, kompetentní a efektivní ministerstvo. Chci dát jistotu lidem, kteří tu jsou.“

Jste právě proto, že nejste vázána na „vysokou politiku“ silnější ministr?

„Já jenom nemluvím. Radši pracuji, rozhoduji. Spousta vedení resortů nerozhoduje, bojí se toho. Já na to jdu po hlavě, někdo to musí udělat. Dala jsem všanc sebe a své soukromí. Kvůli „svým“ lidem, kterých je tu 650. Právě ti úředníci jsou ministerstvo, ne já. Proto se jim snažím dát jistotu, aby mohli dál žít. Aby tu po mě něco zůstalo a můj nástupce mohl pokračovat a ne měnit. Je nutné, aby to všechny politické strany vnímaly. Nemohou přijít k moci, na resort a měnit priority, agendy. Mimochodem mám ambici otevřít kompetenční zákon. V mnoha věcech dubluje činnosti resortů. Když jsem psala dohodu o partnerství, potýkala jsem se s velkým resortismem. Slovo synergie je u nás trochu zakázané. Pokud spolu ale ministerstva nespolupracují, je to chyba.“

Máte příklad?

„Ministerstvo práce a sociálních věcí třeba prostě musí spolupracovat s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Bez ohledu na to, jaká strana to vede. Já pak patřím všem, musím spolupracovat se všemi. Právě kvůli fondům.“

Pokud jde o oblast dotací, resort aktuálně pracuje na určitém zjednodušení. V čem bude změna?

„Napsali jsem metodiku, aby měli žadatelé jednu žádost, my jsme měli jeden systém. Vše bude nově elektronicky. Přeložit velice složité, komplexní a náročné mantinely komise do metodik, to nám zabralo hodně práce. Řídicím orgánům a žadatelům o dotace to ale nakonec může práci ulehčit. Já osobně jsem bývalý zpracovatel žádostí. Pomáhala jsem hospicům, seniorským domům, psala jsem čističky. Musím říct, že dávat 14 příloh u jedné žádosti o dotace, to je nepřiměřené. Přílohy už nebudou v takové míře, informace se načtou ze základních registrů. A to vše ulehčí, spoléhám na to.“
Proč nebude v programovém období 2014 – 2020 podporován rozvoj cestovního ruchu?
„Víte, zavinili jsme si to tak trochu sami. Postavili jsme si tu spoustu golfových hřišť, aquaparků a hotelů. Komise to nechce. V roce 2012 komise přišla s pozičním dokumentem, kde označila sedm oblastí, ve kterých byla s řešeními v České republice nespokojená. Byla tam velice úzce specifikována oblast cestovního ruchu. Cestovní ruch jako takový podporován nebude. To neplatí pro kulturní památky. S komisí také vyjednáváme podporu pro menších památek, a to nemyslím kapličky. Na to komise peníze nedá. Mám na mysli lokální muzea s regionálním významem.“

Závěrem bych se rád zeptal na kondicionality. Tedy požadavek Evropské komise, podle kterého můžeme prostředky z evropských fondů, na které máme nárok, čerpat pouze v případě, že budeme plnit své závazky.

„To je věc, kterou Česká republika neplní ze sedmdesáti procent. Zmínila bych například zatím chybějící, ale připravovanou novelu zákona o EIA, tedy vyhodnocení vlivů na životní prostředí. Novelou zákona bychom mohli zastavit odůvodněné stanovisko, které má komise připraveno. Pokud nám ho pošle, ztratili jsme 100 miliard. Je to klíčová legislativní kondicionalita.“

Co jsou další klíčové kondicionality?

„Například v oblasti energetiky máme infringementy, hrozbu řízení Evropské komise proti České republice. Máme ještě rok čas se s tím poprat. Pokud to nezvládneme, komise přijde s tím, že daná opatření, která máme v operacích nebudou financovaná. Prostě na ně nepošle peníze, protože jsme nesplnili podmínku. My jako národní orgán pro koordinaci musíme včas přijít s řídícími orgány a říct, že víme možném o nesplnění, predikovat to. Musíme pak přesunout peníze z toho specifického cíle někam jinam. Komise to umožňuje, ale nesmíme zaspat.“
Autor: Jaroslav Kramer