Jste hejtmanem v kraji, kde se střetává kultura a osobitost Valašska, Hané a Slovácka. Kraj má tímto jakoby trojitou​ duši. Ovlivňuje to nějak vaši práci?

Já vždycky s radostí říkám, že v našem kraji se snoubí valašská pracovitost s hanáckou rozvážností a slováckým temperamentem. To, co je na kraji nejcennější, jsou právě pracovití, přátelští a pohostinní lidé. Je-li člověk hrdý na to, že má tu čest zastupovat tyto lidi, tak ho to samozřejmě ovlivňuje. Na jedné straně se cítí poctěn, na druhé hodně zavázán, aby tu příležitost, kdy může být užitečný, neprohospodařil.
 
Zlínský kraj je znám svou podnikavostí a pracovitostí. Ne nadarmo odtud pochází např. Baťova rodina. Jak moc podle vašeho názoru je úspěch založen na této vlastnosti a nakolik je možné ji nahradit rozsáhlými finančními injekcemi, např. dotacemi?

Jsou-li finanční prostředky k dispozici, ale nejsou-li lidé, kteří by je uměli zhodnotit a dát jim přidanou hodnotu, mohou zůstat bez užitku. Na druhou stranu zcela legitimně poukazujeme na to, že Zlínský kraj má nejnižší daňovou výtěžnost, kdy rozdíl mezi nejlepším krajem, což je Plzeňský kraj, a Zlínským krajem, je téměř třetina, což se z dlouhodobého hlediska nutně musí projevit. O to víc je třeba si cenit toho, že rozdíl v dynamice rozvoje tak významný není. To znamená, že je opravdu nahrazen pracovitostí a kreativitou lidí z tohoto kraje, včetně manažerů, kteří tu vedou úspěšné firmy.
 
Máte za sebou velkou zkušenost z povodní, které zcela změnily Otrokovice. Jak byste vyhodnotil připravenost kraje na podobné krizové situace? Je něco, co by se mělo změnit z hlediska bezpečnosti celostátně?

Rizik, které mohou mít dopad na bezpečnost kraje, je celá řada. Pokud bychom se drželi pouze povodní, tak mnohé se už udělalo, aby se zmírnily důsledky povodní. Nicméně vždycky je to z velké části o politickém rozhodnutí, na jakou míru ohrožení vodou se máme připravit.

Naším cílem by mělo být zadržet vodu v krajině. A to je o hledání cest soužití s přírodou a respektování přírody, jak rozumněji hospodařit, zmírňovat rizika eroze atd. Nejde jen o technická opatření, ale také jak včas zaregistrovat riziko. Ve Zlínském kraji jsme posílili hlásné profily, máme svůj meteoradar a zavedli jsme i další opatření v principu varování.
Pokud bych měl reagovat na poslední položenou otázku, je třeba říct, že krizových situací, které mohou nastat, je celá řada. Vytipováno jich je přes tři desítky. Jenom našeho kraje se týká více než dvacet uvedených situací. Ale to by bylo na dlouhé povídání. 
 
Představte si, že vám mecenáš věnuje sto milionů s podmínkou, že je musíte proinvestovat za jeden rok a musí z nich mít společnost maximální užitek. Co byste s nimi udělal?

Vzhledem k tomu, že ve Zlínském kraji každoročně investujeme přes miliardu korun, tak sto milionů by nebyl problém, protože tady máme investice připravené. Aktuálně bych ovšem preferoval posílení investic do zdravotnictví. Už dnes probíhá příprava výstavby nové interny ve Vsetíně, je připravena výstavba centrálního pavilonu v uherskohradišťské nemocnici, připravuje se výstavba urgentního příjmu v Baťově nemocnici a na to navazující stavba nové interny. A máme tady i celou řadu investic, které řeší technické vybavení, zateplování atd. Takže užitečně a smysluplně využít 100 milionů korun bych si dokázal představit téměř okamžitě.
 
Jste zastáncem toho, aby kraje měli maximální vliv - ale také zodpovědnost - za to, kam půjdou dotace na cestovní ruch? Nebo by se mělo přerozdělování mezi jednotlivými kraji zajišťovat spíše z centra, odkud jsou lépe vidět rozdíly a různé potřeby jednotlivých krajů republiky?

Díky tomu, že ten náš kraj je pestrý a rozmanitý, je i oblast cestovního ruchu pro nás ekonomicky významná. Nemyslím si, že řešení z centra je to nejlepší. Regionální operační programy, byť byly nejvíce kritizovány, byly z hlediska čerpání finančních prostředků a smysluplného využití těchto prostředků nakonec nejúspěšnější.