Jedna z věcí, která nejvíce trápí kraje, je nedokončená síť dálnic, přímé napojení na hlavní tahy, kvalita menších silnic, tranzitní kamionová doprava. Omezuje to pracovní mobilitu, podnikání i turistiku.

Lidé mají každodenní problémy s dopravou. Nejen s dálnicemi a chybějícími rychlostními železničními tratěmi, ale hlavně s obchvaty okresních a krajských měst, skrze které vede tranzitní doprava. Když po těch 25 letech vidí, že výstavba jde pomalu, jsou logicky naštvaní a nechápou, kde je problém. Pro příklad uvádím, že už dávno jsme měli mít dobudovanou dálnici D8 do Drážďan, která bude na konci roku otevřená. Ministr dopravy Dan Ťok mi to opakovaně slíbil. Stavěli jsme ji 31 let.

Není ale dostavěná ani D3, D6, nebo D11, čtvrt století po revoluci stále trpíme ve frontách směrem do Budějovic, u Benešova, chybí obchvaty Břeclavi, Frýdku Místku, Přerova, Opavy, Vysokého Mýta a mnoha dalších měst.  Trávíme zbytečné hodiny v kolonách za kamiony cestou do Karlových Varů či mezi Olomoucí a Hradcem Králové.

Nechápu, proč to nebylo vybudováno hned po revoluci, proč stát nevybudoval páteřní dálniční síť a dráhy pro rychlovlaky ještě před vstupem do EU, měli na to 15 let. Doprava tady dlouho sloužila jen pro financování politických stran nebo firmiček politiků. Nikdo se nesnažil zpracovat dlouhodobou koncepci. Když už se stavělo, byly to vždycky rekordy. Češi mají dlouhodobě nejdražší kilometr dálnice v Evropě a staví je nejdéle. Ministr Vít Bárta zase výstavbu totálně zastavil. Stavaři se z toho dostávají dodnes.

Momentálně je situace daleko lepší. Vidíte, jak se po celé zemi mohutně staví a opravuje. Občas nás to naštve, ale musí se to udělat. Aby toho nebylo málo, pereme se ještě s takovými pochoutkami, jako jsou nevypověditelné smlouvy na mýto, které nám tady nechali naši předchůdci z ČSSD a ODS. Nicméně v příštím roce rozestavíme 140 km nových dálnic, budeme investovat 10 miliard do opravy stávající dálniční sítě, takže doufám, že to začne být vidět.

Není to ale jen doprava, kraje ohrožují také staré ekologické zátěže, skládky, těžké kovy.

Ano, říká se, že tuhle válku prohráváme. Dnes a denně narážím na nelogičnosti ve fungování státu. Jednotlivé organizace spolu nespolupracují, utrácejí tak zbytečné peníze a chovají se nesystémově. To jsem viděl třeba na příkladu ostravských lagun, kde sice nevidíte miliardy, které stát na odstranění starých ekologických zátěží vynaložil, ale  zcela jasně vidíte, že spolu klíčové státní instituce nespolupracovaly na likvidaci ekologických zátěží. To se týká státního podniku DIAMO, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva průmyslu.

Nutné je proto se zaměřit na nakládání s odpadem a jeho tříděním. Stát by měl začít snižovat objem odpadů ukládaných na skládkách a zvýšit objem recyklace druhotných surovin. Odpad bychom měli spíše než skládkovat, pálit a získávat z něj energii samozřejmě za předpokladu, že půjde o technologie šetrné k životnímu prostředí.

Doprava, ekologie. A jak jsme - tváří tvář teroristickým útokům v Belgii a Francii – připraveni my? Jak silný je náš Integrovaný záchranný systém?

S terorismem mají bojovat hlavně tajné služby, které by měly minimalizovat možná rizika. Podle mě na takové věci nemůžete být nikdy na 100% připraveni, ale můžete výrazně omezit možná rizika. Myslím si, že Česká republika má bezpečnostní a záchranné systémy na velmi vysoké úrovni. Je však potřeba více investovat do jejich vybavení, kde máme stále co dohánět. Vidět to je na zastaralé technice profesionálních hasičských záchranných sborů ,nebo na vybavení zdravotní záchranné služby. Proto chceme investovat do hasičských zbrojnic i do techniky dobrovolných hasičů.