ŽALOBA O URČENÍ NEPLATNOSTI VEŘEJNÉ DOBROVOLNÉ DRAŽBY PODANÁ VYDRAŽITELEM
(Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 32/2005)
Vydražitel, který zmařil dražbu (žalobce), se domáhal, aby soud prohlásil veřejnou dražbu dobrovolnou konanou v roce 2003 za neplatnou. Předmětem dražby byl pozemek. Jako důvod uvedl, že žalovaný (dražebník) nedoručil dražební vyhlášku finančnímu úřadu podle sídla navrhovatele (který byl fyzickou osobou) a nedodržel ani postup uvedený v ust. § 20 odst. 3 a § 12 odst. 4 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách (dále zákon).
Okresní soud žalobě vyhověl. Z provedených důkazů zjistil, že žalovaný (dražebník) nedoručil dražební vyhlášku příslušnému finančnímu úřadu podle sídla navrhovatele a nenechal ji vyvěsit na úřední desce obecního úřadu, v jehož obvodu se předmět dražby nacházel. Dále zjistil, že vydražitel nedoplatil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením, čímž zmařil dražbu. Soud dovodil, že žalobce je (jako účastník dražby) podle ust. § 24 odst. 3 zákona legitimován k podání žaloby, žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě a zmaření dražby nemá pro rozhodnutí v této věci žádný právní význam. Po posouzení všech skutečností rozhodl, že dražba je neplatná, neboť nebyly splněny podmínky uvedené v ust. § 20 odst. 5 písm. c) zákona (žalovaný nedoručil dražební vyhlášku finančnímu úřadu podle sídla navrhovatele – fyzické osoby) a v ust. § 20 odst. 2 zákona (dražební vyhláška nebyla zveřejněna způsobem v místě obvyklým).
Žalovaný se proti rozsudku okresního soudu odvolal. Krajský soud se ztotožnil s rozsudkem okresního soudu, který potvrdil. Své rozhodnutí odůvodníl zejména tím, že „zákon nedává žádný prostor pro úvahy soudu, zda šlo o podstatnou náležitost dražby či nikoliv, zda způsobila nějaké následky či vznik škody a podobně“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž soudům vytýká, že se „příliš soustředily na formální stránku celé věci“ a že nepřihlédly k tomu, že žalobce jako vydražitel v rozporu s dobrými mravy se poté, co nebyl schopen dostát svému závazku z veřejné dražby a nezaplatil částku, za kterou pozemek vydražil, rozhodl zmařit celou dražbu tím, že poukázal na její určité formální nedostatky a požádal soud o vyslovení její neplatnosti, ačkoliv vytýkané nedostatky neměly vliv na průběh vlastní dražby. Vydražitel, který není schopen dostát svému závazku uhradit částku, za kterou vydražil předmět dražby, navíc nemůže mít „naléhavý právní zájem“ na určení neplatnosti dražby, neboť nemohlo být „úmyslem zákonodárce“ umožnit vydražiteli, aby „se svého závazku zbavil tím, že podá návrh na vyslovení neplatnosti dražby, kterému soud kvůli určitým formálním nedostatkům při zveřejňování vyhlášky následně vyhoví“.
Nejvyšší soud posuzoval přípustnost dovolání a rozhodl, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné (podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.). Důvodem přípustnosti je skutečnost, že odvolací soud řešil mimo jiné právní otázku, kdo je aktivně věcně legitimován požadovat vyslovení neplatnosti veřejné dražby. Uvedená otázka nebyla v rozhodování odvolacího soudu vyřešena. Protože její posouzení bylo pro rozhodnutí v této věci určující, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ust. § 24 odst. 3 zákona jsou osobami oprávněnými požádat soud, aby vyslovil neplatnost dražby, účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel. Účastníkem dražby se rozumí osoba přítomná při dražbě, která se dostavila za účelem činit podání a splňuje podmínky stanovené zákonem o veřejných dražbách (§ 2 písm. c) zákona). Dražebními věřiteli jsou zástavní věřitelé, věřitelé, jejichž pohledávky jsou zajištěny omezením převodu nemovitostí nebo zadržovacím právem, správci daně, správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny provádějící veřejné zdravotní pojištění (§ 36 odst. 3 zákona). Navrhovatelem je osoba, která za podmínek stanovených zákonem navrhuje provedení dražby (§ 2 písm. b) zákona). Vydražitelem se podle zákona rozumí účastník dražby, jemuž byl udělen příklep (§ 2 písm. k) zákona).
Dovolací soud nesouhlasil s názorem, že vydražitel je věcně legitimován k podání žaloby na určení neplatnosti dražby jako účastník dražby. Zákon o veřejných dražbách v ust. § 2 zákona (vymezení pojmů) důsledně rozlišuje mezi účastníkem dražby a vydražitelem. Ust. § 24 odst. 3 zákona pak umožňuje podat žalobu na neplatnost dražby mj. účastníkovi dražby, čímž je jednoznačně vyjádřen záměr vyloučit z tohoto oprávnění vydražitele. I když vydražitel musel být účastníkem dražby, udělením příklepu se jeho právní postavení v dražbě změnilo. Na rozdíl od neúspěšných účastníků dražby, kteří by mohli být případnými nedostatky v provedení dražby dotčeni na svých právech, vydražitel nemůže mít opravdový zájem na vyslovení neplatnosti dražby. I kdyby dražba měla nedostatky (uvedené v ust. § 24 odst. 3 zákona), opravdový zájem na vyslovení neplatnosti dražby nemůže spočívat v tom, že si vydražitel svůj záměr nabýt vlastnictví či jiné právo k předmětu dražby rozmyslel nebo že nemá finanční prostředky na doplacení ceny dosažené vydražením. Vyslovení neplatnosti dražby nemůže být právním prostředkem k nepřípustnému odvrácení následků plynoucích pro vydražitele, který zmařil dražbu. Nejen jazykovým a systematickým výkladem zákona, ale i z pohledu logického vydražitel není osobou oprávněnou (věcně legitimovanou) podat žalobu na vyslovení neplatnosti veřejné dražby podle ust. § 24 odst. 3 zákona. Z uvedeného důvodu dovolací soud rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení.