Jste zde: Úvodní strana > ... > Veřejné investování > Veřejné dražby > Veřejné dražby > Rozsudky Nejvyššího soudu > Rozsudek NS - Úhrada nákladů zmařené dražby

Rozsudek NS - Úhrada nákladů zmařené dražby

17.06.2010:
ÚHRADA NÁKLADŮ ZMAŘENÉ DRAŽBY

Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky 21 Cdo 5528/2007
 
Při veřejné dražbě dobrovolné konané v roce 2003 došlo k vydražení předmětu dražby. Vydražitelka však ve stanovené lhůtě neuhradila cenu dosaženou vydražením, čímž zmařila tuto dražbu. Dražebník jako žalobkyně se domáhala, aby žalovaná (vydražitelka) zaplatila žalobkyni přesně vyčíslené náklady opakované dražby. Svoji žalobu zdůvodnila zejména tím, že se žalovaná zúčastnila veřejné dražby dobrovolné, kdy předmět dražby vydražila, avšak ve stanovené tříměsíční lhůtě nedoplatila cenu dosaženou vydražením. Z důvodu zmaření dražby je tudíž povinna zaplatit nejen náklady zmařené dražby, ale i náklady opakované dražby. Žalovaná však odmítla náklady opakované dražby zaplatit s tím, že sankcí za zmaření dražby může být jen povinnost k náhradě nákladů zmařené dražby, které uhradila, a nikoliv také „náklady dražby opakované včetně znovu účtované odměny dražebníka“. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně (dražebník) neumožnila společnosti, jejímž byla jediným společníkem, se zúčastnit opakované dražby. Postup žalobkyně byl podle žalované v rozporu se zákonem, když „neumožnila její společnosti, právnické osobě, zúčastnit se opakované dražby“.
Obvodní soud pro Prahu 8 svým rozsudkem žalobě vyhověl. Z provedeného dokazování dovodil, že žalovaná zmařila dražbu tím, že nedoplatila cenu dosaženou vydražením a že je kromě vyloučení z opakované dražby téhož předmětu dražby u téhož dražebníka podle ust. § 28 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách povinna uhradit žalobkyni náklady zmařené i opakované dražby, tj. odměnu dražebníka a ostatní náklady. Námitky žalované odmítl s tím, že „měla možnost obrátit se na soud s žalobou o vyslovení neplatnosti dražby a že pokud tak v zákonné lhůtě neučinila, není již možné výsledek dražby zpochybňovat ani se domáhat náhrady škody z nesprávného dražebního postupu“.
Žalovaná se odvolala k Městskému soudu v Praze, který rozsudek soudu prvního stupně změnil pouze v upřesnění výše náhrady nákladů řízení, jinak ho potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaná nezaplacením ceny dosažené vydražením ve stanovené lhůtě zmařila veřejnou dražbu dobrovolnou. Dále že předmět dražby byl vydražen v opakované dražbě, jejíž platnost žalovaná v tříměsíční zákonné lhůtě u soudu nenapadla. Opakovaná dražba proto „proběhla platně“ a žalovaná je povinna podle ust. § 28 odst. 4 ZVD „na vyzvání dražebníka uhradit tu část nákladů dražby, kterou nepokrývá dražební jistota jí složená“, což „platí i pro náklady opakované dražby konané v důsledku zmaření předchozí dražby vydražitelem“. Odvolací soud z ust. § 28 odst. 4 ZVD „jednoznačně“ dovodil povinnost žalované hradit též „náklady opakované dražby a zdůraznil, že „opakovanou dražbu honoruje zákon odměnou dražebníka obdobně jako u předchozí dražby“ a že „vyšší náklady jsou způsobeny jen nesplněním její povinnosti vydražitele v případě první dražby (žalobkyni se nedostává bezdůvodně dvojí odměny, honorována je za práci spojenou s opakovanou dražbou, která je obdobná jako u první dražby)“.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání. Namítla, že ust. § 28 odst. 4 ZVD „neřeší a nelze pod něj subsumovat tu situaci, kdy opakovaná dražba konaná posléze, byla úspěšná“. V tomto případě je nezbytné postupovat podle ust. § 28 odst. 1 ZVD, z něhož vyplývá, že „náklady dražby opakované se hradí z výtěžku dražby“. Vydražitel je podle názoru žalované povinen uhradit náklady včetně odměny dražebníka u zmařené dražby, což platí i tehdy, dojde-li ke zmaření opakované dražby. Byla-li však opakovaná dražba „úspěšná“, není podle žalované „důvod proč nepostupovat podle ust. § 28 odst. 1 zákona o veřejných dražbách a náklady opětovné dražby hradit z výtěžku opakované dražby“. Zákonodárce „určitě neměl v úmyslu postihnout vydražitele, který zmařil dražbu, dvakrát za předpokladu, že druhá dražba byla úspěšná a bezdůvodně zvýhodnit vlastníka, jehož předmět dražby byl vydražen při opakované dražbě, než kdyby byl vydražen při první dražbě“.
Nejvyšší soud uvedl, že s názorem žalované, podle které je vydražitel povinen ve smyslu ust. § 28 odst. 4 ZVD hradit náklady opakované dražby, jen když bude tato dražba neúspěšná, nelze souhlasit. Žalovaná totiž přehlíží, že zvláštní sankce spočívající v povinnosti vydražitele, který zmařil veřejnou dražbu dobrovolnou, uhradit náklady dražby, sleduje (jak je uvedeno v důvodové zprávě k ZVD) zajištění platební kázně vydražitelů. Proto je opodstatněná i ve vztahu k nákladům opakované dražby, i když při ní došlo k vydražení předmětu dražby a vydražitel nabyl vlastnické (nebo jiné) právo k předmětu dražby. Úhrada nákladů opakované dražby vydražitelem, který způsobil zmaření předchozí dražby, a nikoliv z výtěžku opakované dražby, představuje určitou kompenzaci pro navrhovatele dražby zejména za to, že k přechodu vlastnického práva na vydražitele došlo s určitým prodlením (v opakované dražbě) a že v souvislosti s opakovanou dražbou měl zpravidla další náklady, které by mu nevznikly, kdyby první dražba nebyla zmařena. Kdyby ovšem byla i opakovaná dražba zmařena, pak by vydražitel, který zmařil první dražbu, nebyl povinen uhradit náklady opakované dražby. Ty by se hradily podle ust. § 28 odst. 4 ZVD, tedy z dražební jistoty složené vydražitelem, který zmařil opakovanou dražbu. V projednávané věci však o tento případ nešlo. Protože rozsudek odvolacího soudu ve věci samé byl z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný, Nejvyšší soud dovolání žalované zamítl.