Otázky a odpovědi

 

Vyberte si prosím oblast, která Vás zajímá

18. Stavební řízení

Postavení obce v územním a stavebním řízení

Jaké je postavení obce v územním a stavebním řízení?

V územním řízení má obec, na jejímž území má být záměr uskutečněn, vždy postavení účastníka řízení a s tím spojené právo podávat námitky. Rozsah námitek obce vymezuje § 89 odst. 4 stavebního zákona, podle kterého obec může uplatňovat námitky k ochraně zájmů obce a zájmů občanů obce.

Ve stavebním řízení nemá obec, na jejíž území má být záměr realizován ze zákona postavení účastníka řízení, její eventuální účastenství může být dáno přímým dotčením vlastnického nebo jiného věcného práva k pozemku popř. stavbě.
 
Shrnutí: Obec, na jejímž území má být záměr uskutečněn, má postavení účastníka řízení pouze v územním řízení, ve stavebním řízení může její účastenství založit dotčení vlastnických nebo jiných věcných práv.

 

§ 141

Jaký je správný postup podle § 141 stavebního zákona – opatření na sousedním pozemku nebo stavbě? Jak má stavební úřad postupovat (zahájit řízení na žádost stavebníka, nebo je to řízení z moci úřední)?

opatření na sousedním pozemku nebo stavbě je stavební úřad příslušný uplatňovat pouze ve veřejném zájmu. Stavební úřad může v zákonem stanovených případech rozhodnutím vydaném ve správním řízení podle správního řádu uložit vlastníkům pozemků a staveb, aby ve prospěch stavebníka na sousedním pozemku umožnili (strpěli) provedení určitých prací ze své nemovitosti. Podmínkou je, že mezi stavebníkem nebo osobou hodlající stavbu odstranit – oprávněným (na straně jedné) a vlastníkem mezujícího sousedního pozemku nebo stavby – povinným (na straně druhé), nedošlo k dohodě o dobrovolném umožnění vstupu na jeho nemovitost. O naplnění této podmínky by měl stavební úřad požadovat předložení přiměřeného důkazu.
Řízení se zahajuje buď k návrhu (žádosti) stavebníka – oprávněného k provedení stavby nebo její změny, nebo z moci úřední v souvislosti s rozhodováním o vytvoření podmínek k provedení nutných zabezpečovacích prací, nezbytných úprav, udržovacích prací a k odstranění stavby nebo zařízení.
Účastníci řízení jsou vymezeni v § 141 odst. 1 stavebního zákona, takže se nepoužije ani § 142 stavebního zákona ani § 27 správního řádu.
Ve výroku musí stavební úřad určit, ve prospěch koho se povinnost ukládá, vymezit prostor (např. rozsah záboru pozemku), do kterého oprávněný může vstupovat, období, ve kterém se jeho využití povoluje včetně určení maximální doby trvání prací, a specifikovat způsob využití (např. pouze vstup s nářadím a materiálem, postavení lešení, umístění mechanizace, složení materiálu atd.). Stavební úřad musí v rozhodnutí odůvodnit veřejný zájem na jeho vydání.
Povinnost „umožnit provedení….“ může stavební úřad uložit buď samostatným rozhodnutím, nebo je možné podle § 140 správního řádu spojit řízení o opatření na sousedním pozemku se stavebním řízením nebo s řízením o nařízení nezbytných úprav, udržovacích prací, popř. odstranění stavby nebo zařízení. Ve vydaném společném rozhodnutí budou v takovém případě dva výroky s potřebnými podrobnostmi popř. podmínkami a u každého z nich náležité odůvodnění.
Povinnému vlastníkovi nelze uložit nic, co by přesahovalo obsahový rámec slov „umožnit“ či „strpět“, tzn. žádné aktivní podrobnosti, např. něco vykonat, odklidit, zakrýt, oklestit porosty apod.
Rozhodnutím o uložení povinnosti „umožnit provedení….“ je zavazován nejen vlastník mezující nemovitosti, ale i ten, v jehož prospěch byla povinnost uložena. Musí především respektovat podmínky stanovené v rozhodnutí, aby svou činností co nejméně narušoval užívání sousední nemovitosti nebo nezpůsobil nenapravitelné škody či ztráty. Po skončení prací musí oprávněný uvést „použitý“ sousední pozemek nebo stavbu do předchozího stavu, tj. takového, v jakém byl v době rozhodování, nebo se s povinným dohodnout na poskytnutí finanční kompenzace nebo jiného „protiplnění“. Pokud k náhradě nedojde, je na úvaze poškozeného, zda se bude domáhat náhrady cestou soudní. Stavební úřad v takovém případě nemá žádné rozhodovací kompetence.

§ 110

Co by měl obsahovat "Plán kontroly spolehlivosti konstrukcí", který by měl být součástí Stavebně konstrukčního řešení projektové dokumentace pro stavební povolení?

Stavební zákon nově v § 110 odst. 2 písm. c) stanoví stavebníkovi povinnost připojit k žádosti o stavební povolení: „……případně plán provedení kontroly spolehlivosti konstrukcí stavby z hlediska jejich budoucího využití zpracovaný nezávislým expertem na náklady stavebníka,……“.
Tento požadavek byl do stavebního zákona doplněn z důvodů stále častěji se vyskytujících vážných závad konstrukcí stavby vznikajících při jejich provádění, s cílem předcházet závažným důsledkům nekvalitně poskytnutých stavebních a montážních prací.
Na změnu § 110 odst. 2 písm. c) stavebního zákona reaguje také novela vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb v příloze č. 5, která stanoví rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlášení stavby uvedené v § 104 odst. 1 písm. a) až e) stavebního zákona, pro vydání stavebního povolení, k uzavření veřejnoprávní smlouvy a k posouzení autorizovaným inspektorem. Část „D.1.2 - Stavebně konstrukční řešení“ této přílohy obsahuje pod písmenem d) „Plán kontroly spolehlivosti konstrukcí (stanovení kontrol spolehlivosti konstrukcí stavby z hlediska jejich budoucího využití)“.
Ze zásady uvedené na začátku přílohy č. 5: „Projektová dokumentace musí vždy obsahovat části A až E s tím, že rozsah jednotlivých částí musí odpovídat druhu a významu stavby, jejímu umístění, stavebně technickému provedení, účelu využití, vlivu na životní prostředí a době trvání stavby.“ je zřejmé, že ne každá projektová dokumentace pro vydání stavebního povolení bude Plán spolehlivosti konstrukcí obsahovat. Tomu také odpovídá užití slova „případně“ v § 110 odst. 2 písm. c) stavebního zákona:
 „ K žádosti stavebník připojí……, plán kontrolních prohlídek stavby a případně plán provedení kontroly spolehlivosti konstrukcí stavby z hlediska jejich budoucího využití zpracovaný nezávislým expertem na náklady stavebníka,……“.
Způsob a intenzita kontroly závisí na požadované spolehlivosti, druhu namáhání a účelu, ke kterému jsou konstrukce určeny. Požadavky na kontrolu konstrukcí a odbornou způsobilost osob provádějících kontrolu stanoví příslušné technické normy.
Například ČSN 73 2604 Ocelové konstrukce – Kontrola a údržba ocelových konstrukcí pozemních a inženýrských staveb uvádí požadavky na kontrolu a údržbu ocelových konstrukcí  a doplňuje ustanovení ČSN EN 1090-1 a ČSN EN 1090-2+A o problematiku, která v nich není obsažena (neřeší problematiku údržby a kontroly). Dále uvádí požadavky na projektovou dokumentaci a na dokumentaci, která vzniká v průběhu provozu ocelových konstrukcí. Stanovuje rovněž požadavky na odbornou způsobilost osob provádějících kontrolu, opravy a údržbu. Tato norma se však nevztahuje na mostní konstrukce a konstrukce, pro které platí ustanovení ČSN 73 2603.
Pokud bude předmětem žádosti o stavební povolení stavba, na jejíž konstrukce se vztahuje požadavek provedení kontrol vyplývající z příslušných technických norem, musí být tato skutečnost zřejmá již z projektové dokumentace. V takovém případě musí část „D.1.2 - Stavebně konstrukční řešení“ obsahovat kromě technické zprávy, výkresové části a statického posouzení také plán kontroly spolehlivosti konstrukcí (stanovení kontrol spolehlivosti konstrukcí stavby z hlediska jejich budoucího využití). Přiložením takto zpracované projektové dokumentace k žádosti o stavební povolení splní stavebník povinnost vyplývající z § 110 odst. 2 písm. c) stavebního zákona týkající se doložení plánu provedení kontroly spolehlivosti konstrukcí stavby z hlediska jejich budoucího využití zpracovaného nezávislým expertem na náklady stavebníka.
Stavební úřad je oprávněn stanovit ve stavebním povolení podmínky pro provedení stavby, a pokud je to třeba, i pro její užívání. Na základě plánu kontroly spolehlivosti konstrukcí může stavební úřad již ve stavebním povolení stanovit podmínku provedení kontroly spolehlivosti konstrukcí stavby z hlediska jejich budoucího využití (některé nosné konstrukce stavby, zábradlí nebo zábrany na stadionech, tribuny atd.), čímž by byl stavebník již před zahájením stavby upozorněn na nutnost provádění kontrol a na to, že stavební úřad bude k povolení užívání stavby požadovat předložení dokladu o provedení kontroly. Takovým dokladem může být i záznam do stavebního deníku provedený oprávněnou osobou.
Plán kontroly spolehlivosti konstrukcí (stanovení kontrol spolehlivosti konstrukcí stavby z hlediska jejich budoucího využití) by měl obsahovat požadavky na kontrolu konstrukcí a odbornou způsobilost osob provádějících kontrolu vždy s odkazem na příslušnou technickou normu. Je jedním z podkladů k žádosti o vydání stavebního povolení, proto nemůže být součástí kolaudačního souhlasu. Naopak, stavební úřad při závěrečné kontrolní prohlídce kontroluje, mimo jiné, zda jsou splněny podmínky stavebního povolení, a pokud jednou z podmínek byla povinnost provést kontroly spolehlivosti konstrukcí, je stavebník povinen doklady o provedení těchto kontrol předložit. Ve vydaném kolaudačním souhlasu pak nelze ukládat stavebníkovi povinnosti, neboť se nejedná o správní rozhodnutí.
Jednou ze základních povinností vlastníka stavby je udržovat stavbu po celou dobu její existence [§ 152 odst. 1 písm. a) stavebního zákona], tj. provádět udržovací práce, jimiž se zabezpečuje její dobrý stavební stav tak, aby nedocházelo ke znehodnocení stavby a co nejvíce se prodloužila její uživatelnost. Pokud tedy technická norma, např. ČSN ISO 13822 (73 0038) obsahuje požadavky na hodnocení stávající konstrukce prováděných za účelem ověření spolehlivosti stávající konstrukce z hlediska její funkční způsobilosti, měl by je vlastník provádět stejně automaticky jako pravidelné revize odběrných plynových nebo elektrických zařízení apod. Stavební úřad na to vlastníka stavby neupozorňuje, a tudíž ani neověřuje nový – změněný plán kontroly spolehlivosti konstrukcí stavby z hlediska jejich využití v důsledku změny příslušné technické normy.
 



 

§ 109

Jak identifikovat postavení občanských sdružení jako účastníků stavebního řízení podle § 109 písm. g) stavebního zákona? Jaké má dopady rozdílná formulace ustanovení § 85 a § 109 stavebního zákona? Jaký je postup při vymezování okruhu účastníků podle § 109 písm. g) stavebního zákona ve vztahu ke zvláštním právním předpisům?

Ustanovení § 109 písm. g) stavebního zákona upravuje postavení osob jako účastníků stavebního řízení, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis, pokud mohou být stavebním povolením dotčeny veřejné zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů a o těchto věcech nebylo rozhodnuto v územním rozhodnutí. Pro úplnost je třeba uvést, že těmito osobami mohou v první řadě být podle § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů občanská sdružení nebo jejich organizační složky, jejichž předmětem činnosti – hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny podle zákona č. 114/1992 Sb., a to za dále uvedených zákonem stanovených podmínek. Dále těmito osobami mohou být podle § 23 odst. 9 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů místně příslušné jednotky občanských sdružení nebo obecně prospěšných společností, jejichž předmětem činnosti je ochrana veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů nebo obce dotčené záměrem, a to za dále uvedených zákonem stanovených podmínek. V porovnání s vymezováním účastníků územního řízení pak možno uvést, že podle § 18 odst. 1 písm. h) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze jsou účastníky řízení také městské části, ale pouze jen v řízeních, v nichž se vydává územní rozhodnutí na území městské části.
 
Při posuzování postavení občanských sdružení (ale také dalších shora uvedených subjektů) jako účastníků stavebního řízení musí být zohledněny rozdílné podmínky pro vznik účastenství podle § 70 zákona č. 114/1992 Sb. na jedné straně a podle § 23 odst. 9 zákona č. 100/2001 Sb. na straně druhé a dále musí být v této souvislosti přihlédnuto k předmětu stavebního řízení.
 
První okruh otázek představuje u občanských sdružení, která budou uplatňovat postavení účastníka stavebního řízení podle § 70 zákona č. 114/1992 Sb., především splnění formálních předpokladů, tj. hlavním posláním občanského sdružení podle stanov je ochrana přírody a krajiny ve smyslu ustanovení § 2 citovaného zákona, občanské sdružení podalo žádost s platností 1 roku ode dne jejího podání věcně a místně specifikovanou, o poskytování informací o zamýšlených zásazích a správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle zákona č. 114/1992 Sb., a to ve smyslu vymezení předmětu ochrany podle ustanovení § 2 citovaného zákona.
 
Stavební úřad bude tedy stát při identifikaci občanského sdružení jako účastníka stavebního řízení před kontrolou uvedených formálních požadavků a posouzení, zda předmětným stavebním řízením mohou být dotčeny zájmy veřejné ochrany přírody a krajiny vymezené v § 2 zákona č. 114/1992 Sb. a zda již nebylo v těchto věcech rozhodnuto v územním rozhodnutí, což je vylučující podmínkou podle ustanovení § 109 písm. g) stavebního zákona.
 
Při posuzování otázky, zda se předmět stavebního řízení dotýká ochrany přírody a krajiny, musí být přísně respektováno ustanovení § 2 zákona č. 114/1992 Sb., které taxativně vymezuje předmět ochrany přírody a krajiny a její zajišťování. Ochranou přírody a krajiny se podle citovaného zákona rozumí péče státu a fyzických i právnických osob o volně žijící živočichy, planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, o nerosty, horniny, paleontologické nálezy a geologické celky, péče o ekologické systémy a krajinné celky, jakož i péče o vzhled a přístupnost krajiny. V praxi občanská sdružení často uplatňují zájmy, které neodpovídají vymezenému předmětu ochrany podle zákona o ochraně přírody a krajiny, jako např. ochranu lidského zdraví (včetně ochrany před hlukem), ochranu před intenzívním využíváním území nebo ochranu na využití dopravní a technické infrastruktury v daném území apod. Pokud tyto zájmy nemají bezprostřední souvislost s taxativně vymezenou ochranou přírody a krajiny, nelze než konstatovat, že tyto zájmy nejsou dotčeny a předmětné řízení proto nespadá do režimu § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. a stavební úřad nemá povinnost občanské sdružení předem informovat o zahájeném správním řízení. V takových případech lze konstatovat, že  zde není dána ani pochybnost o postavení občanského sdružení jako účastníka stavebního řízení a není třeba rozhodovat podle ustanovení § 28 správního řádu o tom, zda účastníkem je či není. K odstranění veškerých pochybností při posouzení této otázky je žádoucí, aby příslušný orgán ochrany přírody a krajiny vydal své jednoznačné stanovisko, že tyto zájmy nejsou v předmětném stavebním řízení vůbec dotčeny.
 
Složitější je otázka posuzování předpokladů pro účastenství občanských sdružení ve stavebním řízení v těch případech, kdy zájmy ochrany přírody a krajiny byly dotčeny v územním řízení, ale v územním rozhodnutí bylo o těchto věcech rozhodnuto a je tudíž dána vylučující podmínka podle ustanovení § 109 písm. g) stavebního zákona. Postup při posuzování těchto případů lze uvést pouze na příkladech, přičemž v každém konkrétním případě bude nutné vyhodnotit jeho jedinečné okolnosti a na základě toho provést příslušné závěry o tom, zda občanské sdružení chránící zájmy ochrany přírody a krajiny je či není účastníkem stavebního řízení a řádně tyto závěry odůvodnit. Výsledkem územního řízení je zejména schválení navrženého záměru a stanovení podmínek pro využití a ochranu území a podmínek pro další přípravu a realizaci záměru. V tomto směru např. při umístění stavby, která zasahuje do územní nebo druhové ochrany, ale pro kterou bylo vydáno pravomocné rozhodnutí o výjimce z této ochrany, již bylo ve věcech ochrany přírody a krajiny územním řízením rozhodnuto a není důvod, aby tyto otázky již pravomocně rozhodnuté byly opakovaně projednávány ve stavebním řízení. Stejně tak podmínky stanovené pro využití a ochranu území stanovené v územním rozhodnutí na základě stanoviska příslušného orgánu ochrany přírody a krajiny, např. při zásahu do krajinného rázu, představují rozhodnutí ve věci z tohoto hlediska v rámci územního řízení a je vyloučeno, aby opakovaně bylo o nich rozhodováno ve stavebním řízení.
 
V shora uvedených souvislostech může být položena otázka, zda přestože ve věci ochrany přírody a krajiny již bylo rozhodnuto v územním řízení, nemá občanské sdružení na základě shora uvedených zákonných předpokladů možnost být účastníkem stavebního řízení s cílem, aby „kontrolovalo“ dodržení stanovených podmínek k ochraně přírody a krajiny nebo respektování rozhodnutí vydaných na tomto úseku. Odpověď na tuto otázku je jednoznačná v těch případech, kdy bylo rozhodnuto o úplném konečném řešení ve vztahu k ochraně přírody a krajiny, např. udělení výjimky z druhové nebo územní ochrany, povolení ke kácení dřevin, popřípadě stanovení úplných podmínek pro ochranu krajinného rázu. Občanským sdružením neplyne z ustanovení § 70 zákona č. 114/1992 Sb. nárok být účastníky všech navazujících řízení, mají být účastníky v těch řízeních, kde se rozhoduje o zájmech ochrany přírody a krajiny a není důvod, aby opakovaly své námitky z územního řízení, o kterých již bylo rozhodnuto, znovu ve stavebním řízení, když o věcech již rozhodnutých již rozhodovat nelze a zákon to výslovně vylučuje. Na druhé straně v těch případech, kdy řešení problematiky ochrany přírody a krajiny bude teprve dopracováváno v projektové dokumentaci a bude předmětem posuzování ze strany orgánu ochrany přírody a krajiny, lze předpokládat, že v těchto věcech nebylo s konečnou platností rozhodnuto v územním řízení a budou předmětem stavebního řízení, ve kterém budou mít občanská sdružení, splňující podmínky podle zákona o ochraně přírody a krajiny, postavení účastníků řízení. K jednoznačnému vyřešení této otázky může přispět rovněž vždy stanovisko příslušného orgánu ochrany přírody a krajiny.
 
Podmínky pro vznik procesního postavení občanských sdružení (ale i dalších subjektů) jako účastníků v daném případě stavebního řízení podle ustanovení § 23 odst. 9 zákona č. 100/2001 Sb. jsou založeny na odlišných principech, než podle § 70 zákona č. 114/1992 Sb. Formálními předpoklady jsou jednak předmět činnosti občanského sdružení, aktivní účast v procesu posuzování vlivů na životní prostředí, akceptace vyjádření občanského sdružení v tomto procesu příslušným úřadem v jeho stanovisku a absence rozhodnutí v daném případě stavebního úřadu, že veřejné zájmy, které občanské sdružení hájí, nejsou ve stavebním řízení dotčeny. Při výkladu pojmu ochrana veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů je nezbytné vycházet jednak z rozsahu posuzování podle § 2 zákona č. 100/2001 Sb., který navazuje na požadavky směrnice EIA, a který zahrnuje veřejné zdraví a vlivy na životní prostředí včetně vlivu na živočichy, rostliny, ekosystémy, půdu, horninové prostředí, vodu, ovzduší, klima a krajinu, přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní památky a z ustanovení § 23 odst. 10 zákona č. 100/2001 Sb., ve kterém je uvedena jako předmět činnosti občanských sdružení ochrana životního prostředí, veřejného zdraví nebo kulturních památek. Nepostačí zde tedy výklad z poznámky pod čarou č. 11, která odkazuje na zákony o sdružování občanů, o nadacích a nadačních fondech a o obecně prospěšných společnostech a vztahuje se tak pouze k otázkám statutu subjektů v dané problematice. Výklad pojmu životní prostředí, veřejné zdraví a kulturní památky je pak třeba odvodit od příslušných zákonů upravujících tuto problematiku, tj. od zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí (a z dalších „složkových“ zákonů), zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a zákona č. 20/1988 Sb., o státní památkové péči.
 
Z uvedeného je zřejmé, že předmět činnosti občanských sdružení uplatňujících zájmy v procesu posuzování vlivů na životní prostředí je značně široký (není vůbec srovnatelný s podstatně užším a taxativně vymezeným předmětem ochrany přírody a krajiny). Předpokladem pro úspěšné uplatnění postavení účastníka stavebního řízení je pak podání vyjádření občanského sdružení k oznámení, dokumentaci nebo posudku ve lhůtách stanovených zákonem č. 100/2001 Sb. a skutečnost, že příslušný úřad toto vyjádření zcela nebo zčásti zahrnul do svého stanoviska podle § 10 odst. 1 citovaného zákona. Následně je dána možnost správnímu úřadu, v daném případě stavebnímu úřadu, aby ve stavebním řízení navazujícím na proces posuzování vlivů na životní prostředí rozhodl, že shora uvedené veřejné zájmy, které občanské sdružení hájí, nejsou ve stavebním řízení dotčeny. V souvislosti s ustanovením § 109 písm. g) stavebního zákona může jít tedy nejen o absolutní vyloučení dotčení těchto veřejných zájmů, ale o jejich vyloučení vzhledem k tomu, že v těchto věcech již bylo rozhodnuto v územním rozhodnutí. Přestože zákon o posuzování vlivů na životní prostředí neupravuje podrobnosti „rozhodnutí“ o nedotčení příslušných veřejných zájmů, lze bez dalšího předpokládat, takové „rozhodnutí“ je možné pouze v příslušném správním řízení, a to při posuzování otázky v pochybnostech, zda občanské sdružení je či není účastníkem správního řízení podle § 28 správního řádu.
 
V případě stavebního řízení tedy mohou být v prvé řadě okolnosti, které vyloučí takové pochybnosti a rozhodování podle § 28 nebude přicházet vůbec v úvahu nebo naopak tato procesní otázka musí být v rámci stavebního řízení posuzována a vyřešena. Vztah územního rozhodnutí a následného předmětu stavebního řízení musí být ve smyslu ustanovení § 109 písm. g) stavebního zákona vždy posuzován s ohledem na konečné vyřešení dané problematiky v rámci územního rozhodnutí, resp. jeho podmínek nebo případného pokračování řešení dané otázky, která se může dotknout shora uvedených veřejných zájmů, v rámci stavebního řízení, resp. v projektové dokumentaci, která je posuzována ve stavebním řízení. V tomto směru může být jedním z vodítek stanovisko příslušného úřadu podle § 10 zákona č. 100/2001 Sb., resp. jeho podmínky pro např. umístění stavby, pro projektovou přípravu a pro provozování stavby. Podle toho, jaký okruh otázek již byl rozhodnut v rámci územního rozhodnutí, bude stavba řešena a posuzována v rámci stavebního řízení a podle toho bude vyhodnoceno dotčení či nedotčení příslušných veřejných zájmů v rámci stavebního řízení. Na základě toho těchto úvah pak lze rozhodnout, že konkrétní občanské sdružení je či není účastníkem stavebního řízení, přičemž toto rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno. Uvedená problematika je značně různorodá a výsledek posouzení bude odviset od charakteru stavby a podmínek v území a není vyloučeno, že zde může dojít k prolínání hledisek zákona č. 114/1992 Sb. nebo např. zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci. Základ posuzování vždy bude v obsahu projektové dokumentace a v řešení problematiky, která se dotýká shora uvedených veřejných zájmů ve stavebním řízení.
 
Rozdílná dikce ustanovení § 85 odst. 1 písm. c) a § 109 písm. g) stavebního zákona má své důsledky v tom, že zatímco u územního řízení jsou občanská sdružení v případě, kdy mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny podle zákona č. 114/1992 Sb., nebo jsou splněny formální požadavky § 23 odst. 9 zákona č. 100/2001 Sb. (a není rozhodnuto o nedotčení veřejných zájmů) účastníky vždy, ve stavebním řízení je možné tato občanská sdružení vyloučit v případě, že ve věcech příslušných veřejných zájmů již bylo rozhodnuto v územním rozhodnutí. Zásadní odlišnost je tedy v tom, že v územním řízení může být občanské sdružení účastníkem a k těm uplatněným námitkám, o kterých již bylo rozhodnuto v předchozích postupech, se nepřihlíží, kdežto ve stavebním řízení nemůže být v obdobných případech ani účastníkem řízení.
 
Stavební úřad při identifikaci občanských sdružení, u kterých by přicházelo v úvahu jejich účastenství ve stavebním řízení, musí zkoumat z hlediska požadavků § 70 zákona č. 114/1992 Sb. splnění formálních předpokladů v daném stavebním řízení a současně zda ve věcech ochrany přírody a krajiny nebylo již s konečnou platností rozhodnuto v územním řízení. V případě, že nejsou dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny nebo v těchto věcech již bylo rozhodnuto v územním rozhodnutí, nemá občanské sdružení postavení účastníka stavebního řízení a není zde dána ani povinnost stavebního úřadu informovat je o zahájení stavebního řízení podle § 70 odst. 2 citovaného zákona. V případě staveb, pro které bylo vydáno stanovisko k posouzení provedení záměru na životní prostředí, musí vyhodnotit jeho obsah z hlediska formálních předpokladů podle § 23 odst. 9 zákona č. 100/2001 Sb. a současně zda ve věcech životního prostředí, veřejného zdraví a kulturních památek nebylo již s konečnou platností rozhodnuto v územním rozhodnutí. Bylo-li již ve věcech rozhodnuto v územním rozhodnutí, pak stavební úřad nezahrne s odkazem na ustanovení § 109 písm. g) stavebního zákona občanská sdružení do okruhu účastníků stavebního řízení, přičemž svůj postup musí náležitě odůvodnit.