Jste zde: Úvodní strana > Regionální politika a cestovní ruch > Pohřebnictví > Často kladené dotazy > 1. K problematice sociálních pohřbů

Často kladené dotazy

Vyberte si prosím oblast, která Vás zajímá

1. K problematice sociálních pohřbů

1.1 V jakém případě může občan požádat o zajištění sociálního pohřbu?


O tzv. sociální pohřeb se nežádá. Ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pohřebnictví), konstruuje subsidiární povinnost obcí zajistit pohřbení, pokud nikdo jiný ve lhůtě 96 hodin od oznámení úmrtí pohřbení nesjednal a anatomický ústav o lidské pozůstatky neprojevil zájem.

Z toho na jednu stranu vyplývá, že k zajištění pohřbení obcí se nevyžaduje souhlas osob blízkých zemřelému, na druhou stranu to však předpokládá, že obec nenalezla jiného vhodného vypravitele pohřbu (např. osobu blízkou z informačního systému evidence obyvatel nebo pohřební spolek). Obec může od oznámení úmrtí zajistit pohřbení okamžitě, protože podle § 5 odst. 6 zákona o pohřebnictví musí lhůta 96 hodin vždy uběhnout již před oznámením úmrtí obci. Musí si však nejprve ověřit, zda lidské pozůstatky byly lékařem prohlédnuty skutečně na jejím území a pokud byly nalezeny osoby blízké, musí být informována o jejich jménu a příjmení s uvedením kontaktní adresy, data a času, kdy jim bylo úmrtí oznámeno.

V případě zájmu univerzitní vysoké školy, která provádí anatomické pitvy, o využití opuštěných lidských pozůstatků pro potřeby lékařské vědy a výzkumu nebo k výukovým účelům, musí obec ověřit, zda tato škola zajistila informovaný souhlas osoby blízké k zemřelému s anatomickou pitvou.  

1.2 Jak se zaměstnanec obce o tělu zemřelého dozví?


Provozovatel zařízení pro přechodné uložení lidských pozůstatků nahlásí obci, ve které se konala prohlídka těla lékařem, marné uplynutí lhůty 96 hodin. Příslušná obec po obdržení Listu o prohlídce zemřelého od provozovatele márnice ověří, že lékař prohlížející tělo a Policie ČR udělali pro vyhledání a oznámení úmrtí osobám blízkým vše co bylo v jejich silách a že lhůta 96 hodin uběhla nejen od uložení těla do márnice, ale také od oznámení úmrtí osobě blízké, jak požaduje ustanovení § 5 zákona o pohřebnictví.

 

1.3 Jaký je postup v případě opuštěného zemřelého cizince na území ČR?


Lidské pozůstatky státního příslušníka cizího státu se nesmí zpopelnit, nýbrž se musí pohřbít do hrobu nebo do hrobky na veřejném pohřebišti. Pokud na zpopelnění obec trvá, po uplynutí lhůty 96 hodin od oznámení úmrtí osobě blízké a po obdržení Listu o prohlídce zemřelého kontaktuje matriku příslušnou podle místa úmrtí osoby, aby požádala zastupitelský úřad o povolení zpopelnění v ČR. K žádosti matriční úřad přiloží úmrtní list.

 

1.4 Co všechno musí obec v souvislosti s agendou sociálních pohřbů zajistit?


Obecní úřad musí především ověřit všechny výše uvedené právní akty související s oznámením úmrtí a zdokumentovat je (List o prohlídce zemřelého, výpis ze zdravotnické dokumentace, vyjádření Policie o předání oznámení o úmrtí osobám blízkým, přání zemřelého o způsobu pohřbení, darovací smlouva s anatomickým ústavem apod.).

Obec nebo město postupuje podle vyhlášky MMR č. 277/2017 Sb., o postupu obce při zajištění slušného pohřbení        .

Poté statutární orgán obce rozhodne nejprve o darování těla anatomickému ústavu anebo o způsobu pohřbení (země, žeh) dle místních zvyklostí a dle vyhlášky MMR o postupu obce při zajištění slušného pohřbení. Může rozhodnout i oslušném pohřbu (smutečním obřadu) rovněž dle místních zvyklostí. Následně vybere dle doporučujících kritérií Ministerstva pro místní rozvoj (viz brožurka     Základní informace pro pozůstalé [PDF, 474.09KB], 2013) provozovatele pohřební služby, s nímž uzavře příkazní smlouvu o vypravení výše popsaného sociálního pohřbu. Součástí této smlouvy by měly být vždy alespoň ty položky, které v závislosti na způsobu pohřbení stanoví § 4 výše uvedené vyhlášky MMR o postupu obce při zajištění slušného pohřbení.

 

1.5 Jak takový sociální pohřeb konkrétně probíhá?


Sociální pohřeb je případ od případu jiný, jeho minimální náležitosti stanoví výše uvedená vyhláška MMR o postupu obce při zajištění slušného pohřbení. Vyšší náklady na něj ovlivňují nejen zvyklosti jednotlivých obcí, ale také délka přechodného uložení těla zemřelého v márnici do doby nalezení osob blízkých zemřelému nebo povolení státního zástupce, jde-li o podezření na spáchání trestného činu, či příslušného státu (jde-li o pohřeb cizince).

 

1.6 Co s opuštěnými urnami ze sociálních pohřbů?


V souladu s ustavením § 5 odst. 2 zákona o pohřebnictví je nutné zabránit i nakládání s urnami se zpopelněnými ostatky osob zemřelých bez dědiců nedůstojným, resp. morálně nepřijatelným způsobem. Nesmí zůstávat na úřadech obcí nebo v provozovnách pohřebních služeb, ideální je jejich uložení do obecního společného hrobového místa na veřejném pohřebišti (obecní hrobka, hrob, úložiště uren, popřípadě vsyp či rozptyl popela). Náklady na uložení urny na pohřebišti jsou obcím Ministerstvem pro místní rozvoj refundovány jako dílčí část účelně vynaložených nákladů na pohřbení.

1.7 Obci jako vypraviteli pohřbu nabízí v některých případech soudní komisař po zůstaviteli „majetek nepatrné hodnoty“. Je nabytý nepatrný majetek obce součástí pozůstalosti, ze které si obec má jako vypravitel pohřbu pohřební výlohy uhradit přednostně a teprve poté, co na krytí nákladů výše nepatrného majetku nestačí požádat MMR o refundaci? Má výši nabytého nepatrného majetku obec uvést v žádosti o refundaci pohřebních výloh u Ministerstva pro místní rozvoj a odečíst ji od svých vynaložených nákladů? 

Uvedená otázka se týká problematiky úhrady nákladů na pohřbení zůstavitele bez dědiců s nepatrným majetkem. Podle § 5 zákona o pohřebnictví je obec povinna doložit, že po pohřbeném zůstaviteli není dědiců, nikoli zda po pohřbeném zůstaviteli existuje nepatrný majetek a v jaké výši. Obec nemusí nepatrný majetek do svého vlastnictví vůbec nabýt (srov. ustanovení § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních) a stát ji k tomu nemůže svou metodikou přimět.

Náklady na pohřbení zůstavitele se mají hradit z jeho pozůstalosti, což stanoví § 114 odst. 2 občanského zákoníku, nikoli z jeho nepatrného majetku. Ministerstvo pro místní rozvoj proto nepožaduje od obcí, aby výši nabytého nepatrného majetku uváděly v žádosti o refundaci pohřebních výloh nebo si ji odečítaly od svých vynaložených nákladů na pohřbení.

1.8 Musíme na obcích zajistit pohřbení i jinému lidskému pozůstatku, tj. plodu po potratu?

Nikoli. Pohřbívací povinnost má obec pouze k tělu zemřelému. Tělem zemřelého je i tělo mrtvě narozeného dítěte, nikoli však tělo plodu po potratu nebo po umělém přerušení těhotenství. Tělem zemřelého se pro potřeby zákona o pohřebnictví a pro potřeby vyplnění Listu o prohlídce zemřelého konkrétně rozumí „plod narozený bez známek života, jehož hmotnost je 500 g a více, nelze-li porodní hmotnost určit, narozený po dvacátém druhém dokončeném týdnu těhotenství, a nelze-li délku těhotenství určit, nejméně 25 cm dlouhý, a to od temene hlavy k patě.“ (Příloha k vyhlášce č. 297/2012 Sb., o listu o prohlídce zemřelého, nečíslovaná poznámka pod čarou pro účel vyplnění listu). Pouze takovému plodu (mrtvě narozenému dítěti) náleží prohlídka lékařem ukončená vyplněním Listu o prohlídce zemřelého a zajištění slušného pohřbení obcí.

Vznikla potřeba zajistit důstojné zacházení i s tělem plodu potraceného živě pod hranicí viability; podle § 30 odst. 2 zákona o pohřebnictví „plod po ukončení těhotenství, který vykazoval známky života“ proto patří pod pojem „tělo zemřelého“, nikoli pod definici „jiných lidských pozůstatků“. Těmto lidským pozůstatkům musí být zajištěna stejná pieta a důstojnost jako živě narozeným dětem zemřelým bezprostředně po porodu.

1.9 Z užití slova „nejméně“ v úvodních větách jednotlivých odstavců § 4 vyhlášky č. 277/2017 Sb., o postupu obce při zajištění slušného pohřbení a následujících kumulativních výčtů nákladových položek jednoznačně vyplývá, že právní předpis zde obligatorně stanoví minimální položkový rozsah účelně vynaložených nákladů povinně vyžadovaný gestorem zákona při každém jednotlivém zajištění pohřbení dle § 5 zákona o pohřebnictví. Dodržení tohoto minimálního rozsahu nákladových položek vyjadřujícího základní standard slušného pohřbení těl zemřelých v rámci zákonné pohřbívací povinnosti obcí, která je od 1. 9. 2017 výkonem státní správy v jejich přenesené působnosti, je však v praxi plošně pro všechny obce v ČR dosti problematické. Úskalí představuje především položka „nájem hrobového místa“, ať už na dobu tlecí při pohřbení lidských pozůstatků do země či na dobu 10 let pro následné uložení lidských ostatků v urně do hrobového místa na veřejném pohřebišti po pohřbení žehem v krematoriu [viz § 4 odst. 1 písm. b) a § 4 odst. 2 písm. b) vyhlášky], v případech, kdy je obec vlastníkem a provozovatelem veřejného pohřebiště.

Podle našeho názoru z užití slova „nejméně“ v úvodních větách jednotlivých odstavců § 4 vyhlášky č. 277/2017 Sb., o postupu obce při zajištění slušného pohřbení (dále jen „vyhláška“) a následujících kumulativních výčtů nákladových položek nevyplývá, že právní předpis zde obligatorně stanoví minimální položkový rozsah účelně vynaložených nákladů povinně vyžadovaný při každém jednotlivém zajištění pohřbení podle § 5 zákona o pohřebnictví. Citovaná vyhláška totiž v § 4 odstavci 2 a 3 stanoví, že slušné pohřbení obec zajistí v  závislosti na způsobu uložení lidských ostatků na pohřebišti nebo v závislosti na způsobu pohřbení, a proto všechny položky ve vyhlášce vyjmenované nemusí tvořit každý sociální pohřeb.

1.10 Jak bude posuzována situace u obcí, které jsou vlastníky a provozovateli veřejných pohřebišť, když z povahy věci samé nemůže de facto vzniknout smluvní vztah, v němž by obec vystupovala současně jako pronajímatel nemovitosti i jako její nájemce?

K otázce účelně vynaložených nákladů u položky „nájem hrobového místa“ je možné obecně uvést, že náhrada nákladů u této položky bude moci být obcí u Ministerstva pro místní rozvoj úspěšně uplatněna v závislosti na tom, zda obec náklady na tuto položku vynaloží či nikoli. U obcí, které jsou vlastníky a provozovateli veřejných pohřebišť, na kterých bude tělo zemřelého pohřbeno, zpravidla nevznikne nájemní vztah, a tedy nebude ani náklad na nájem hrobového místa.

Vyhláška v § 4 odst. 2 písm. g) stanoví, že součástí slušného pohřbení žehem má být vždy uložení popela do hrobového místa, včetně rozptylové louky, ke které nájemní smlouva nemůže být nikdy vystavena (nejedná se o hrob ani hrobku). Rozptylové hrobové místo nemusí být tudíž vždy doloženo nájemní smlouvou. Vyžadujeme doklad o rozptylu. 

1.11 Jakým způsobem bude Ministerstvo pro místní rozvoj postupovat při náhradě účelně vynaložených nákladů, jejichž některá povinná dílčí položková část nemohla být obcí fakticky realizována, a tedy ani doložena?

Pokud některá povinná dílčí položková část nemohla být obcí fakticky realizována, nebude obec žádat úhradu za tuto položku po MMR. Nemusí jít jen o absenci nájemní smlouvy k hrobovému místu, ale i například o otázku nepoužití transportního vaku, vložky do konečné rakve nebo vynechání úpravy těla zemřelého – vše z objektivního důvodu (typicky: vak ani vložka nebyla použita, protože tělo zemřelého nebylo pohřbíváno ve značném stádiu rozkladu nebo naopak tělo zemřelého nebylo možné upravit z důvodu nákazy nebezpečnou nemocí). Z tohoto důvodu bude Ministerstvo pro místní rozvoj postupovat při náhradě účelně vynaložených nákladů i při posuzování toho, zda došlo ke služnému pohřbení, zásadně individuálně a s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu.

Povinné položky za každých okolností nezávisle na způsobu pohřbení jsou pouze tyto:

  1. Odměna pro provozovatele pohřební služby (nejedná se o odměnu "rozpuštěnou" do jednotlivých položek v rámci konkrétního pohřbení, ale o samostatnou hodnotu stanovenou příkazcem pro příkazníka)

  2. Konečná rakev (celodřevěná nebo dle ČSN Rakve 49 3160)

  3. Rubáš (není-li oblečení do rubáše možné, je tělo rubášem důstojně zahaleno)

  4. Uložení těla zemřelého do rakve

  5. Manipulace s rakví (včetně přenesení nebo převezení rakve na veřejné pohřebiště či do krematoria)

  6. Opatření hrobového místa (nájemní smlouva, nebo jednorázový poplatek za uložení urny či za rozptyl, úprava hrobu po slehnutí rovu, zaspárování hrobky, úprava hrobky pro ukládání uren apod.)

Povinné položky za každých okolností v případě pohřbení do země jsou dále tyto:

  1. Hrobnické práce

  2. Nájem hrobového místa na dobu tlecí 

Povinné položky za každých okolností v případě pohřbení žehem jsou dále tyto:
  1. Kremace

  2. Urna

  3. Uložení popela do pevně uzaviratelné urny s označením

  4. Manipulace s urnou (včetně přenesení nebo převezení urny s lidskými ostatky na veřejné pohřebiště)

Uzavření příkazní smlouvy s provozovatelem pohřební služby dle vyhlášky je podmínkou proplacení nákladů pohřbu, nikoli podrobná faktura provozovatele pohřební služby po položkách dle příkazní smlouvy. Faktury provozovatelů pohřebních služeb jsou předmětem dozoru finančních úřadů, které v souladu s cenovým výměrem Ministerstva financí kontrolují věcnou regulaci cen pohřebního zboží a služeb v rámci sociálních pohřbů.

1.12 Jakým způsobem má postupovat obec, která nemůže jako vlastník a provozovatel veřejného pohřebiště splnit výše uvedené legislativní povinnosti (viz otázka 1.9)? Předpokládáme, že vykázání nulové částky bude mít za následek odmítnutí uplatněného nároku na náhradu pro nedodržení postupu stanoveného právním předpisem. Navíc s možným rizikem zjištěných nedostatků při dozorové činnosti nadřízeného orgánu.

Absence nájemního vztahu obce k hrobovému místu nemá za následek odmítnutí uplatněného nároku na náhradu pro nedodržení postupu stanoveného právním předpisem, to by hrozilo pouze v případě hrubého porušení uvedené vyhlášky (např. objednávka sociálního pohřbu nebyla ze strany obce ani po opakované výzvě doložena vůbec).

Nájem hrobového místa je součástí opatření hrobového místa, a proto je zřejmé, proč se ve vyhlášce objevuje jako samostatná povinná položka. Obec díky ní uplatní nárok na opatření hrobového místa i v rámci pasiv pozůstalosti.

U obcí, které jsou vlastníky a provozovateli veřejných pohřebišť, vyhláška nestanoví povinnost využívat pro sociální pohřby svá vlastní pohřebiště (ne vždy je to i provozně a technicky možné z důvodu dodržení řádu příslušného pohřebiště) a v opačném gardu nezakazuje, aby obce v příkazní smlouvě s provozovatelem pohřební služby nesjednali i zajištění hrobového místa prostřednictvím nájemní smlouvy uzavřené mezi provozovatelem pohřební služby a příslušným (byť i vlastním) pohřebištěm. Provozovatel pohřební služby často nabízí obci komplexní služby, a to nejen v oblasti sociálních pohřbů, ale i v oblasti správy pohřebiště. Nemá-li proto obec na svém pohřebišti zájem o zřizování vlastního hrobového místa (nikdy hrobové místo nezřídila, nejedná se o místní zvyk) může v příkazní smlouvě sjednat, ideálně se svou příspěvkovou organizací (typicky technické služby města), zajištění služeb „all inclusive“.

Položka „nájem hrobového místa“ jako součást účelně vynaložených nákladů obcí na zajištění slušného pohřbení je ze všech výše uvedených důvodů objektivně aplikovatelná u všech obcí, ať už vlastní veřejné pohřebiště nebo jej pouze provozují či využívají služeb okolních pohřebišť.

Obci, která vypravila pohřeb a zároveň jako vlastník a provozovatel veřejného pohřebiště přikázala pohřební službě uložit urnu do svého vlastního obecního hrobu, sice nebude kompenzován v místě a čase obvyklý příjem z nájmu hrobového místa, ale on nebude kompenzován ani těm obcím, které vypravily pohřeb, nejsou vlastníci ani provozovatelé veřejného pohřebiště a přitom zároveň podle § 16 odst. 1 zákona o pohřebnictví neuzavřely pro tyto případy dohodu s obcí, která je provozovatelem pohřebiště. Tím totiž porušily princip meziobecní spolupráce v citovaném ustanovení explicitně požadovaný.

1.13 Jakým způsobem má obec uplatnit nárok v rámci pasiv pozůstalosti dle ustanovení § 5 odst. zákona o pohřebnictví? Jakým způsobem a při předložení kterých dokladů či podkladů může obec uplatnit nájemné jako dílčí část nároku (pohledávky) v případě zemřelého bez dědiců u MMR, když dílčí náklad nájemného povinně stanovený vyhláškou nemohl být z objektivních důvodů vynaložen?

Náhradu nákladů lze uplatnit pouze v případě, že náklad vznikl. V případě, že nevznikl, není možné náhradu žádat. A to ani v rámci pasiv pozůstalosti ani v případě náhrady nákladů uplatňovaných u MMR.

1.14 Položka „nájem hrobového místa“ jako legislativně stanovená povinná součást účelně vynaložených nákladů obcí na zajištění slušného pohřbení v rámci jejich přenesené působnosti je objektivně aplikovatelná pouze u obcí, které neprovozují vlastní veřejné pohřebiště a mají uzavřenu smlouvu o nájmu hrobového místa s vlastníkem (provozovatelem) veřejného pohřebiště, ať už ve svém územním obvodu (pak jím může být dle ustanovení § 16 zákona o pohřebnictví pouze církev nebo náboženská společnost), či mimo něj?

Právní pojem „nájem“ vyjadřuje v legislativní zkratce vždy „právo nájmu“, nikoli „nájemné“ jako finanční plnění nájmu. Dále se domníváme, že doložení tohoto nájemního práva k hrobovému místu necílilo na situace, kdy je obec provozovatelem pohřebiště, které je ve vlastnictví jiné osoby. Pokud je totiž obec pouze provozovatelem pohřebiště, a nikoli jeho vlastníkem, nájemní smlouvu na hrobové místo s vlastníkem pozemku uzavírat nemusí. Podrobněji viz Často kladené dotazy - 2. K problematice provozování pohřebišť.

Pošlete nám svůj dotaz

Nenašli jste odpověď na Vaši otázku? Napište svůj dotaz do našeho informačního centra a my Vám odpovíme: Poslat dotaz