Jste zde: Úvodní strana > Regionální politika a cestovní ruch > Pohřebnictví > Často kladené dotazy > 3. K problematice provozování pohřebních ...

Často kladené dotazy

Vyberte si prosím oblast, která Vás zajímá

3. K problematice provozování pohřebních služeb

3.1 Kdo stanoví, že lepenka použitá k výrobě konečných rakví je pětivrstvá nebo jen dvouvrstvá?

Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pohřebnictví“) s účinností od 1. září 2017 v ustanovení § 2 písm. k) stanoví, že konečnou rakví je pevně zavřená rakev vyrobená z dřevěných desek nebo desek na bázi dřeva splňující kritéria pevnosti rakve pro pohřbení.

Pro rakev, která tato kritéria nesplní (např. při použití jiných materiálu k výrobě), pak zákon odkazuje na všechny tři části české technické normy – ČSN 49 3160 Rakve a požaduje splnit alespoň parametry ve shodě s touto technickou normou. Tato technická norma v obecné části 1 v kapitole 4.2 stanovuje minimální pevnosti a dále pak zmíněná technická norma uvádí podmínky pro statické a dynamické zkoušky spodního dílu rakve a obsah protokolu o zkoušce. Rakev vyráběná pouze z vlnité lepenky musí mít minimální pevnost v průtlaku 1 800 kPa (podrobněji ČSN 49 3160 odkazuje na ČSN EN ISO 2759 (50 0390) Lepenka – Stanovení pevnosti v průtlaku).
 
V souladu s citovaným ustanovením § 2 písm. k) zákona o pohřebnictví musí být konečná rakev vždy pevně zavřená. Víko konečné rakve musí být se spodním dílem vhodně spojeno a vyrobeno tak, aby zákonná povinnost ve výše uvedeném ustanovení byla dodržena.    

Každá rakev dle ČSN musí být vhodným způsobem značena nejlépe vlepeným štítkem na vnitřní straně u velkého čela víka a zároveň pro snadnější kontrolu kvality uzavřených konečných rakví na vnější části dna spodního dílu u velkého čela. Při prověřování kvality konečných rakví bude MMR přítomnost těchto vlepených štítků kontrolovat.
 
Podvodné označení konečných rakví MMR tolerovat nebude. Bude-li mít podezření, že štítkem je polepena konečná rakev, která nesplňuje parametry zkoušené podle bodu 5 uvedené ČSN 49 3160-1, rakev bude v rámci řízení o přestupku zabavena a přezkoušena ve vybrané zkušební laboratoři akreditované podle normy ČSN EN ISO/IEC 17025 Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří.
 
Zákon o pohřebnictví obecně neomezuje prodej a výrobu tzv. papírových rakví, využitelných zejména pro přechodné uložení nebo při technickém transportu těl zemřelých, ale v § 8 odstavci 1 stanoví zákaz jejich užití jako konečných rakví pro pohřbení, nesplňují-li požadavky ČSN 49 3160 Rakve.
 
Zmíněný § 8 odst. 1 novely zákona v této souvislosti stanoví: Provozovatel pohřební služby je povinen zajistit při převozech na místo pohřbení nebo při vystavení těla zemřelého jeho … uložení v konečné rakvi; v ostatních případech mohou být uloženy i do rakve transportní nebo do transportního vaku.“
 
Pokud provozovatel pohřební služby tuto povinnost po nabytí účinnosti zákona o pohřebnictví opakovaně a hrubě poruší a MMR tuto skutečnost zjistí nebo obdrží řádně doložený podnět, bude postupovat podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a o řízení o nich.

3.2 Bylo by možné vydat stanovisko MMR ke značení konečných rakví tak, aby bylo jednoznačné, že jeden štítek musí být na takové rakvi umístěn i zvenčí? Provozovatelé pohřební služby, krematoria a pohřebiště si budou moci vzájemně pohlídat, že se používají konečné rakve, aniž by je museli otevírat.

Každá konečná rakev s lidskými pozůstatky musí být vhodným způsobem značena, a to nejen tak jak požaduje norma ČSN 49 3160 Rakve, tj. vlepeným štítkem na vnitřní straně u velkého čela víka, ale zároveň druhým štítkem z vnější strany dna spodního dílu konečné rakve u velkého čela. Tím výrobce rakví naplní jak požadavek určené technické normy, tak i požadavek § 4a odst. 1 zákona o pohřebnictví.

3.3 Můžeme mít jako poskytovatelé sociálních služeb uzavřenou smlouvu s provozovatelem pohřební služby, která by k sobě těla zemřelých z našeho ústavu svážela a zajistila uložení po dobu minimálně 48 hodin? Neměli bychom ve svém areálu žádný chladicí box, ale pronajímali bychom si přechodné ukládání zemřelých prostřednictvím externího dodavatele služeb.

K výkladu ustanovení § 4 odst. 4 a 5 zákona o pohřebnictví Vám sdělujeme, že slovesem „zajistit“ má zákonodárce podle našeho názoru na mysli nejen provozování chladicího zařízení svépomocí uvnitř areálu poskytovatele zdravotnického zařízení nebo zařízení sociálních služeb, ale také mimo svůj areál, a to i prostřednictvím jiné právnické nebo podnikající fyzické osoby (například v jiné blízké nemocnici, v sousedním domově pro seniory nebo u provozovatele pohřební služby). Lidské pozůstatky nemusí být uloženy po dobu 48 hodin od úmrtí v chladicím zařízení v místě úmrtí.

Zákon o pohřebnictví se zaměřuje na nositele nákladů spojených s uložením (popř. převozem) lidských pozůstatků a umožňuje nemocnicích nebo ústavům sociální péče využívat kapacity jejich chladicích zařízení k ukládání lidských pozůstatků pouze po minimální nezbytnou dobu. Pokud poskytovatel zdravotní služby nebo sociální péče nemůže přechodné ukládání lidských pozůstatků provádět sám, zajistí jejich uložení u jiné osoby; přitom je povinen počínat si tak, aby náklady spojené s převozem a uložením do doby pohřbení byly co nejnižší.

Pošlete nám svůj dotaz

Nenašli jste odpověď na Vaši otázku? Napište svůj dotaz do našeho informačního centra a my Vám odpovíme: Poslat dotaz