Jste zde: Úvodní strana > Regionální politika a cestovní ruch > Pohřebnictví > Často kladené dotazy > 2. K problematice provozování pohřebišť

Často kladené dotazy

Vyberte si prosím oblast, která Vás zajímá

2. K problematice provozování pohřebišť

2.1 Některé obce se na kraje obrací s dotazem ohledně neujasněných smluvních vztahů (nemají sepsány smlouvy) mezi obcí jako provozovatelem hřbitova a církví jako vlastníkem pozemku. Na jakém principu se v padesátých letech 20 stol. stávaly obce správci na církevních hřbitovech? Jak nejlépe zabezpečit stávající situace, kde chybí písemné smluvní vztahy a předcházet majetkoprávním soudním sporům obcí a církví ohledně úhrady vzniklých oprav. Co poradit obcím v rámci orientace v této problematice?

V 50-tých letech 20 stol. byly církve státem zbaveny práva hřbitovy ve svém vlastnictví provozovat a následně jim byla z úřední moci uložena povinnost provoz převést na tehdejší národní výbory. Podle pokynů Ministerstva místního hospodářství ČSR a Státního úřadu pro věci církevní ze dne 29. dubna 1956, v dohodě s ministerstvy financí a zdravotnictví, měly být uzavírány dohody o převzetí správy, vlastnické právo však zůstalo nezměněno. Výjimečné postavení zaujímají židovské náboženské obce, které provozují v České republice dosud kolem 300 neveřejných kostrových pohřebišť.
 
Na základě důvodové zprávy k novele zákona o pohřebnictví (senátní tisk 122) oddělení pohřebnictví Ministerstva pro místní rozvoj obcím jako provozovatelům veřejných pohřebišť na cizím pozemku doporučuje následující.
 
Vše co není údržbou, natož modernizace, rekonstrukce a investice, stejně tak všechno ostatní, co není obsaženo v ustanovení § 18 odst. 1 zákona o pohřebnictví, je podle našeho názoru možno a nutno požadovat na vlastníku hřbitova v duchu ústavněprávní zásady „vlastnictví zavazuje“. Podle ustanovení § 507 občanského zákoníku je součástí pozemku i rostlinstvo na něm vzešlé.
 
Každý, kdo mj. vlastní jakýkoliv pozemek, je povinen dle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, omezovat výskyt a šíření škodlivých organismů včetně plevele, což zahrnuje nepochybně i pravidelnou údržbu. Nad plněním povinností podle tohoto zákona, kam ve smyslu výše uvedeného nepochybně spadá i pravidelné sečení travních porostů, dohlíží orgány státní správy ve věcech rostlinolékařské péče. Konkrétně se jedná o orgány obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Tento úřad může podle § 73 cit. Zákona projednávat přestupky a jiné správní delikty proti zmíněnému § 3 odst. 1 písm. a) cit. Zákona – tj. výskyt a šíření plevelů, které se šíří z neudržované nezemědělské půdy (neudržovaných pozemků) a které ohrožují zdraví lidí nebo zvířat a těm, kteří neplní své povinnosti udržovat pozemky, které vlastní, případně užívají, lze zde uložit pokutu do výše 30 000 Kč, právnické osobě až do výše 500 000 Kč (vizte § 79a a násl. cit. zákona).
 
Analogicky též podle § 7 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, je péče o dřeviny, zejména jejich ošetřování a udržování, povinností vlastníků. Zákonem stanovené povinnosti povětšinou konkretizuje příslušná obecně závazná vyhláška, přičemž v dané situaci tak bývá standardním postupem výzva ze strany příslušného orgánu státní správy vlastníkovi pozemku k nápravě, k čemuž je mu poskytnuta lhůta. Po uplynutí této lhůty pak příslušný orgán ukládá pokuty. Alternativním řešením je možnost po neuposlechnutí výzvy travnatý porost posekat ze strany obce a následně zaslat vyúčtování nákladů vlastníkovi předmětného pozemu, příp. příslušné náklady i soudně vymáhat.
 
Podle našeho názoru v obecné užívací rovině smlouva provozovatele pohřebiště s vlastníkem pozemku není nutná. Část obcí možná žádné smlouvy s církevními vlastníky nemá, ale jinde je praxe taková, že na řadě obcí jsou mezi církví a obcí uzavřeny nájemní smlouvy či smlouvy o výpůjčce, v nichž se obec zavazuje nemovitosti církve tvořící hřbitov zvelebovat, opravovat, modernizovat, tj. investovat nemalé finanční prostředky do cizího majetku výměnou za to, že obec „může“ provozovat hřbitov a vlastník ji nebude činit problémy.
 
Jakákoliv vzájemná smlouva o výpůjčce hřbitova je, domníváme se, zbytečná, protože je nutno rozlišit veřejné pohřebiště dle zákona o pohřebnictví jako prostor určený k pohřbení lidských pozůstatků nebo uložení zpopelněných lidských ostatků a pozemek s nemovitostmi vlastníka jako takový, k nimž má vlastník nejen práva, ale i povinnosti řádné péče. Užívání cizího pozemku ze strany obce coby provozovatele je ze zákona o pohřebnictví, který toto užívání písemnou formou vůbec nepodmiňuje a naopak zákon o pohřebnictví logicky podle našeho názoru umožňuje obci užívání souvisejících nemovitostí, neboť bez nich by k plnění zákonné povinnosti obce nemohlo dojít.
 
Registrované církve a náboženské společnosti jsou od 1. ledna 2012 oprávněny k provozování veřejných pohřebišť na svém pozemku, a to bez dalšího časového omezení kdykoli, přičemž postačí písemně oznámit obcím jako provozovatelům pohřebišť, že nadále hodlají provozovat svá pohřebiště samy a vyzvat je k navazujícímu smluvnímu vypořádání vztahů. Obce by měly s využitím všech prostředků, i prostřednictvím svých zájmových organizací, vůči tomuto řešení směřovat.
 
Adekvátní by byla i dohoda obou dotčených stran, církve jako vlastníka nemovitostí pohřebiště a obce jako provozovatele pohřebiště o převodu souvisejících nemovitostí na provozovatele.
 
Jako vzor výše uvedeného přístupu lze jmenovat Římskokatolickou církev v biskupství plzeňském nebo královehradeckém:
 
Půlka hřbitova patřila církvi, obci Milavče ho bezúplatně převedla
Zdroj: Domažlický deník
Datum vydání: 3. 6. 2017
Odkaz: http://domazlicky.denik.cz/
Milavče – Při přípravě Řádu veřejného pohřebiště v Milavčích bylo zjištěno, že téměř polovina pozemku stávajícího hřbitova je v majetku římskokatolické církve. K takovému pochybení v majetkoprávních vztazích zřejmě došlo před mnoha desítkami let, kdy obec potřebovala zvětšit plochu hřbitova. Proto Obecní úřad Milavče oslovil na počátku tohoto roku představitele Plzeňského biskupství se žádostí o bezúplatný převod předmětného pozemku, a tím vyřešit majetkoprávní vztah. Osobním jednáním starosty obce Vojtěchem Weberem s biskupem Tomášem Holubem a jeho pochopením dané problematiky došlo k dohodě o bezúplatném převodu uvedeného pozemku na Milavče. Zastupitelstvo obce při schvalování této dohody velice ocenilo takový pozitivní přístup Plzeňského biskupství k naší žádosti a vyjadřuje tímto římskokatolické církvi upřímné poděkování. O autorovi: Jan Sazama, místostarosta

Církev márniční kapli darovala
Město chátrající stavbu opraví
Datum vydání: 3. 5. 2017
Mladá fronta Dnes
Zdroj: ČTK
Márniční kapli na hlavním městském hřbitově dostane od římskokatolické církve město Jičín. Kapli, která je zatím nevyužitá a léta neudržovaná, hodlá město za odhadovaných 1,2 až 1,5 milionu korun opravit.
Po opravě by ji hřbitovní správa šestnáctitisícového města chtěla využívat jako zázemí pro menší hřbitovní obřady, například pro rozloučení před uložením urny do hrobu. V úvahu připadá i zřízení výstavy o pohřebnictví. Církev kapli městu nabídla formou bezúplatného převodu a rada města zastupitelstvu doporučila nabídku akceptovat.
Údržba památek a starých staveb patří mezi priority radnice. V polovině dubna město dostalo za příkladnou péči o památky ocenění Historické město roku 2016. V předchozích dvou letech byl Jičín v nejužším výběru tří nominovaných měst. V současnosti město největší úsilí i peníze věnuje opravám Valdštejnské lodžie a zámku.

2.2 Je povinnost evidovat do hřbitovní vázané knihy údaje o nájemci, nájemní smouvě a hrobovém zařízení, pokud jsou evidovány jinou formou?

Provozovatel pohřebiště není podle našeho názoru povinen vést evidenci o nájemci [§ 21 odst. 1 písm. f) zákona o pohřebnictví], o nájemní smlouvě [§ 21 odst. 1 písm. g) zákona o pohřebnictví] a o hrobovém zařízení [§ 21 odst. 1 písm. h) zákona o pohřebnictví] ve formě vázané knihy, a to z praktického důvodu již tak velkého množství povinně zapisovaných údajů o zemřelých. Jde navíc z veřejnoprávního hlediska o vedlejší, méně důležité údaje.
 
Paní ministryně pro místní rozvoj se osobně dne 6. března 2017 zúčastnila jednání se zástupci Svazu měst a obcí v Litoměřicích a během obsáhlé diskuse upřesnila tuto povinnost stanovenou v § 21 odst. 2 zákona o pohřebnictví tak, že pod pojem vedení evidence ve formě vázané knihy lze zařadit i vytištěnou elektronickou evidenci, jejíž hřbet se následně sváže. Tomu také odpovídá vzor řádu veřejného pohřebiště, který byl zveřejněn na internetových stránkách MMR zde https://www.mmr.cz/cs/Regionalni-politika-a-cestovni-ruch/Pohrebnictvi/Informace-aktuality/Vzory-hrbitovniho-radu-a-knihy-zemrelych.

V čl. 5 odst. 1 písm. c) tohoto vzorového řádu MMR dává obci jako provozovateli pohřebiště na výběr ze dvou možností. MMR doporučuje i krajským úřadům jako dozorujícím orgánům nad provozovateli pohřebiště vykládat ustanovení § 21 odst. 2 zákona o pohřebnictví obdobně.

2.3 Řešíme aktuálně na krajském úřadě dotaz občana, který by si přál být pohřben na pohřebišti v obci, ke které má citový vztah, nicméně není jejím občanem. Obec mu nejprve místo nabídla, pak si to ale rozmyslela a řekla, že hřbitov mají jen pro místní občany. Má na to obec právo? V zákoně je pouze, že obec musí zajistit stejné podmínky sjednání nájmu hrobového místa pro všechny osoby (nikoliv už občany obce), což nám v rozhodování moc nepomůže. Mohl byste mi prosím v tomto poradit, případně na koho se má dotyčný obrátit? Zatím u nás převažuje spíš názor, že pokud se se starostkou nedohodne, tak není zákonného prostředku, jak k uzavření nájemní smlouvy starostku donutit.

Váš názor je správný. Obec nemá kontraktační povinnost uzavřít nájemní smlouvu s osobou pokud:
 

  1. není občanem obce, která s provozovatelem pohřebiště uzavřela dohodu podle § 16 odst. 1 zákona o pohřebnictví, nebo
  2. nehodlá na pohřebišti neprodleně pohřbít konkrétní tělo zemřelého do země nebo tam uložit lidský ostatek (tj. nejedná se o vypravitele pohřbu nebo o držitele urny). 
Ke všem ostatním osobám má obec jako provozovatel pohřebiště tzv. smluvní přímus. Důvodová zpráva k novele zákona o pohřebnictví konstatujte, že „většina obcí se domnívá, že veřejné pohřebiště provozuje především pro potřeby svých občanů, na druhou stranu se ale množí dotazy, zda není zdůvodnění zákazu pohřbít na konkrétním hřbitově odkazem na trvalý pobyt v jiné obci diskriminační.“ Obec musí vyjít z právního pojmu „veřejné pohřebiště“, který nepřímo v § 2 písm. f) zákona o pohřebnictví prohlašuje, že pohřebiště veřejné je - na rozdíl od pohřebiště neveřejného - určeno k pohřbení všech lidských pozůstatků nebo uložení všech lidských ostatků nezávisle na jejich původu, rase, náboženského přesvědčení, pohlaví apod.

Nic na tom podle našeho názoru nemění ani fakt, že každé veřejné pohřebiště je provozováno podle § 16 odst. 1 zákona o pohřebnictví v samostatné působnosti, a to proto, že jde o službu ve veřejném zájmu. Kdyby šlo pouze o samostatnou působnost bez dalšího, nemohl by krajský úřad provádět nad provozovateli pohřebišť kontrolu.
 
Jiná je situace, pokud obec zakázala pohřbívání do země pro nové nájemce hrobových míst, tento zákaz krajskému úřadu zdůvodnila a zveřejnila v řádu pohřebiště. Tento veřejnosti známý „stop stav“ potom platí pro všechny zájemce o nájem k hrobovému místu, ať již mají trvalý pobyt v obci či nikoli, nebo ať již jsou vypravitelé pohřbu či nikoli. Pohřbívat do země samozřejmě nadále smí nájemci hrobových míst do svých hrobů nebo hrobek.
 
 


 

Pošlete nám svůj dotaz

Nenašli jste odpověď na Vaši otázku? Napište svůj dotaz do našeho informačního centra a my Vám odpovíme: Poslat dotaz