Problematikou určení daňové rezidentury se zabývá článek 4 smluv, kde jsou vyjmenována kolizní ustanovení (parametry, dle kterých se daňová rezidentura stanovuje). Vždy se vychází z bydliště či stálého bytu dané osoby. Jako příklad lze uvést smlouvu se Slovenskem:
• Pokud má bydliště v obou zemích, stává se daňovým rezidentem té země, kde má k dispozici stálý byt. Pokud má stálý byt k dispozici v obou zemích, je rezidentem té země, ke které má užší osobní a hospodářské vztahy (tzv. středisko životních zájmů).
• Pokud nelze určit, ve kterém státě má středisko životních zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádné z těchto zemí, předpokládá se, že je rezidentem v té zemi, kde se obvykle zdržuje.
• Jestliže se osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je daňovým rezidentem té země, jejíž je státním příslušníkem.
• Jestliže je osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady obou smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
Ve velké většině případů mají občané ČR daňovou rezidenturu v ČR, tzn. že v České republice daní své celosvětové příjmy. Může však nastat situace, že část svých příjmů daní i v jiné zemi, protože tam vznikly. Povinnost platit daň z příjmu i v druhé zemi je obvykle dána vznikem stálé provozovny v této druhé zemi. Vznik stálé provozovny je popsán v článku 5 příslušné smlouvy. To, že stálá provozovna vznikne dle defi nice z příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění, ještě neznamená, že nutně ke zdanění v druhé zemi dojde. Příslušná smlouva totiž dává možnost dané příjmy v druhé zemi zdanit, ale tuto povinnost zdanění druhému státu neukládá. Ke skutečnému zdanění dojde, pokud má druhý stát možnost zdanění uvedenou ve svém zákoně o dani z příjmu. Obecně lze konstatovat, že v praxi ke zdanění příjmu získaného v druhé zemi, v této druhé zemi zpravidla dochází. Stálá provozovna obvykle zahrnuje závod, kancelář, továrnu, dílnu, ale také staveniště, montážní nebo instalační projekt, nebo v některých případech i přeshraniční poskytová10 ní služeb (tzv. službová stálá provozovna). Pozor, výraz stálá provozovna nelze zaměňovat s výrazem organizační složka nebo pobočka. Stálá provozovna může vzniknout i v případě, že v druhé zemi není zřízena žádná forma podnikání. K tomu dochází například právě při přeshraničním poskytování dalších služeb.
Vždy je nutné vycházet z příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění, protože znění článku 5 se často velmi liší. Ve starších smlouvách – např. s Německem – není službová stálá provozovna vůbec defi nována. Tzn. samotné přeshraniční poskytování služeb přesahující určitý časový úsek (obvykle 6 měsíců kumulovaně – tj. nasčítaně – v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období, ale také 9 měsíců kumulovaně v jakémkoliv patnáctiměsíčním období – smlouva s Francií) samotné nezakládá vznik povinnosti platit daně z příjmu i v hostitelské členské zemi – v tomto případě v Německu. Lze však konstatovat, že ve většině nyní platných smluv o zamezení dvojího zdanění je již službová stála provozovna defi nována a zakládá tím možnost vzniku daňové povinnosti v případě přeshraničního poskytování služeb v druhé zemi.
Další důležité články smluv se týkají zdaňování příjmů zaměstnanců. I když příručka se primárně zaměstnanců netýká, je tato problematika dle názoru autorů důležitá. Pro placení daně z příjmů ze závislé činnosti platí následující: Zaměstnanec, který krátkodobě vykonává službu v jiné zemi a je nadále zaměstnancem své domovské fi rmy (tzv. vyslaný zaměstnanec), obecně platí daň z příjmů pouze v zemi původu, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:
1. Poplatník se zdržuje v druhém státu kratší dobu než celkově 183 dnů během fi nančního roku nebo 12 po sobě jdoucích měsících (zaleží na smlouvě o zamezení dvojího zdanění).
2. Odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem, který není rezidentem druhého členského státu.
3. Odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel v druhém členském státu.
Pokud alespoň jedna ze tří výše zmíněných podmínek není splněna, musí se zaměstnavatel zaregistrovat v druhé členské zemi k platbě daně z příjmů ze závislé činnosti a za svého zaměstnance tam daně odvádět, a to i v případě, že fi rmě v druhé zemi nevznikne stálá provozovna. Při vzniku stálé provozovny, k jejíž tíži jde mzda zaměstnance, vzniká povinnost zaměstnavatele odvádět daň z příjmů svých zaměstnanců i v druhé zemi automaticky.
Závěrečné články smluv vysvětlují, jak zamezit dvojímu zdanění příjmů. U osob, které jsou daňovými rezidenty České republiky, se obvykle všechny celosvětové příjmy zahrnou do daňového základu této osoby. Vyměřená daň se pak ve velké většině případů sníží o daň, která již byla vyměřena v jiné zemi. K přepočtu mezi jednotlivými měnami se používá roční kurz vyhlášený oznámením Ministerstva fi nancí ČR v jeho Finančním zpravodaji č. 1 zveřejněném v roce následujícím po roce, pro nějž je kurz stanoven.
Je také třeba si hlídat povinnost vzniku platby DPH v jiné zemi a v případě vzniku této povinnosti se k platbě DPH zaregistrovat a daň v hostitelské členské zemi odvést.