14. 1. 2009
Ústavní soud dne 11. dubna 2006 zveřejnil své rozhodnutí týkající se ústavní stížnosti jednoho ze soukromých pronajímatelů nájemních bytů. Ústavní soud došel k závěru, že bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu a tím bylo dotčeno i jeho právo vlastnické.
Ústavní soud však také zdůraznil, že k tomuto porušení došlo postupem obecných soudů, protože tyto soudy zamítly stěžovatelovu žalobu s odkazem na neexistenci zákona, který by upravoval způsob sjednávání nájemného a který by umožnil pronajímatelům domoci se nájemného i v případě, kdy nedojde ke smluvní dohodě o změně nájemného v průběhu trvání nájemního vztahu. Vláda upozorňuje, že Ústavní soud z této neexistence příslušného zákona viní zákonodárce - tedy Parlament České republiky, protože to byl právě Parlament jako celek - a nikoli vláda - kdo "nekonal", protože nebyl schopen se na nějaké z řady předkládaných verzí zákonů shodnout.
Pravicové vlády nepředložily Parlamentu nikdy žádný zákon směřující k narovnání regulovaných cen v nájemním bydlení. Po zrušení neústavního předpisu Ministerstva financí (vydaného v roce 1993 pravicovým ministrem financí), o němž rozhodl v roce 2000 Ústavní soud, to byla vláda ČSSD, která předložila v roce 2001 Parlamentu návrh zákona o nájemném z bytu; ten byl Poslaneckou sněmovnou odmítnut. Další vládní návrh vypracovaný ministry ČSSD byl Parlamentu předložen v roce 2003 - a opět byl Poslaneckou sněmovnou zamítnut. Až třetí návrh, navržený v roce 2005 tehdejším ministrem pro místní rozvoj, současným předsedou vlády Jiřím Paroubkem a poté vypracovaný a úspěšně prosazený současným ministrem pro místní rozvoj Radko Martínkem vyústil v zákon č. 107/2006 Sb., který nabyl účinnosti dnem 31. března 2006. Současná vláda zdůrazňuje, že je první vládou, která nejen zákon předložila, ale také prosadila. Nebyla to tedy vláda, kdo zanedbal své povinnosti, ale zákonodárce jako celek - tedy Parlament České republiky, a to přes vážná upozornění vlády i ministrů pro místní rozvoj, že situace je naléhavá, neústavní a vyžaduje systémové a odvážné řešení.
Od 31. března 2006 tedy existuje zákon, který chrání nájemníky před neodůvodněnými požadavky některých pronajímatelů na prudké zvyšování nájemného, protože stanoví jasný a vypočitatelný limit pro každoroční zvýšení nájemného, a to až do konce roku 2010.
K možným žalobám majitelů domů týkajících se újmy za neopodstatněně nízké nájemné je nutné zdůraznit, že spor o výši nájemného je zcela soukromoprávního charakteru, vyplývá z dvojstranného občanskoprávního vztahu a každý takový spor tedy bude každý soud posuzovat individuálně. Ústavní soud zdůraznil, že při rozhodování o výši nájemného bude obecný soud konstitutivním rozhodnutím "dotvářet" právo a vzhledem k mimořádnosti takového postupu musí dát soud účastníkům sporu - tedy majiteli i nájemci bytu - dostatek prostoru pro seznámení s principy takto dotvářeného práva a k využití adekvátních nástrojů, včetně eventuální změny žalobního petitu i možnosti uzavřít smír. Ústavní soud také upřesnil, že obecné soudy musí v takovém sporu rozhodnout o zvýšení nájemného v závislosti na místních podmínkách tak, aby nedocházelo k diskriminaci ani majitele ani nájemce, to znamená, že rozhodnutí se musí zakládat na racionální argumentaci a důkladném uvážení všech okolností případu i použití přirozených zásad a zvyklostí občanského života. S tímto závěrem se Ministerstvo pro místní rozvoj plně ztotožňuje a varuje proto před jakýmikoli "plošnými" výroky, závěry, hrozbami či poplašnými zprávami. Žádný plošný "návod" nebo předpověď nejsou možné - právě vzhledem k ryze individuální charakteristice každého bytu, sporu i vzhledem k individuální charakteristice postavení majitele a nájemce v konkrétním případě.
Vláda zdůrazňuje, že nově přijatý zákon, podle něhož bude možné, aby pronajímatel zvýšil poprvé v lednu 2007 nájemné o stanovený limit, je doprovázen "balíčkem" sociálních zákonů, které zajistí, že domácnostem s nižšími příjmy budou tyto výdaje kompenzovány. Tyto zákony již byly rovněž schváleny a nabývají účinnosti rovněž od ledna 2007.
Vláda vítá, že Ústavní soud opakovaně ve svých závěrech potvrzuje, že regulace jako taková není neústavní, ale neústavní byl stav, způsobený absencí odpovídajícího zákona a absencí činnosti soudů. Vláda je proto pevně přesvědčena, že nový zákon tuto situaci odstraňuje. Zároveň tento zákon garantuje, že nikdo nebude vystaven nepřiměřeným výdajům na bydlení. Vláda zdůrazňuje, že by nedopustila, aby to, co zanedbaly vlády pravicové a nečinnost Parlamentu či soudů, bylo přenášeno na nájemce bytů. Právní jistota bydlících občanů je pro vládu jednou z jejích priorit.
Vláda však přijala s rozpaky stanovisko prezentované tiskovým mluvčím Ústavního soudu, které lze považovat za návod účastníkům soudních sporů na náhradu škody vůči státu za dobu minulou. Takové žaloby se nájemníků nikterak nedotýkají a vyjádření je účelově prezentováno a predikováno jako závazek státu vůči vlastníkům ve výši až desítek miliard korun. Vláda zastává názor, že takové žaloby, budou-li podány, se mohou lišit případ od případu a Ústavní soud jejich výsledek v každém konkrétním případě nemůže předvídat. Vláda doufá, že tiskový mluvčí nevyjadřoval názor Ústavního soudu jako instituce, neboť pak by šlo o stanovisko podjaté a účelové.
Radka Burketová
tisková mluvčí
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR
upraveno dne: 12. 04 2006, Lucie Kulhánková