"Celý proces vyvlastnění je vázán na schválenou územně plánovací dokumentaci a v ní vymezené veřejně prospěšné stavby. Dále následuje proces územního řízení a teprve tehdy, když nedojde k dohodě, je zahájeno vyvlastňovací řízení. Poté může následovat i podání žaloby k soudu. Z toho je zřejmé že, dotčené strany mají na dohodu a vypořádání určitě dlouhou dobu. Zároveň není pravda, že lze vyvlastňování zahájit po rozhodnutí vyvlastňovacího orgánu, přesto že se vyvlastňovaný odvolal k soudu. Podáním žaloby k soudu proti rozhodnutí o vyvlastnění se ze zákona odkládá právní moc a vykonatelnost tohoto rozhodnutí. Tedy s vyvlastněním se musí počkat až do rozhodnutí soudu," uvedl náměstek ministra pro místní rozvoj, Jan Slanina.

Zákon o vyvlastnění je opatřením, které

• přesně stanoví podmínky pro vyvlastnění,
• stanovuje principy náhrady,
• řeší otázky spojené s vypořádáním práv třetích osob,
• upravuje podmínky řízení o vyvlastnění a stanoví možnost soudního přezkumu rozhodnutí o vyvlastnění,
• procedurálně odpovídá v časových dimenzích novému správnímu řádu.

Veřejný zájem je pojem, který není právním řádem ČR obsahově definován a definovat ho vzhledem k svému rozsahu ani nelze. Zahrnuje totiž jevy nebo skutečnosti, které nelze s úspěchem zcela přesně právně definovat. Jejich obsah a rozsah se totiž může měnit podle času a místa aplikace. Proto se v územním plánu používá pojem "veřejně prospěšná stavba". Ta je do územního plánu zařazena po uvážení voleného orgánu pořizujícího, který územní plán pořizuje a vychází z přesně definovaného seznamu "staveb ve veřejném zájmu". Jednotlivé účely vyvlastnění jsou stanoveny a specifikovány v jednotlivých zákonech (například v zákonu o státní památkové péči, zákoně horním, stavebním, silničním atd.).

Pojem vyvlastnění se obecně používá v legislativě zemí EU. Ani zde však neexistuje jednotná právní úprava. "V souvislosti s novým zákonem se objevily spekulace, že stát bude na základě tohoto zákona vyvlastňovat častěji než doposud. Není to pravda, nejsou k tomu důvody.

Vyvlastnění proběhne vždy za adekvátní náhradu. Ta se stanoví tak, aby odpovídala majetkové újmě, která vlastníkovi vznikne - a to včetně nákladů s tím spojených.

Navíc v konečné fázi vyvlastňovací orgán vždy posuzuje, v souladu s Listinou lidských práv a svobod, zda převažuje veřejný zájem na investici nad veřejným zájmem ochrany soukromého vlastnictví," dodává Slanina.

V současné době jsou ročně ukončeny pouze dva až tři případy vyvlastnění (v poměru ku 450.000 až 500.000 rozhodnutí stavebních úřadů). Tyto případy jsou vedeny především ve sporu o výši náhrady, který by měla nová úprava odstranit svým novým ustanovením o náhradách. Případ vyvlastnění bude však i nadále zásadně výjimečným a ojedinělým postupem.

Radka Burketová

tisková mluvčí
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR

upraveno dne: 25. 08 2005, Martin Opatrný