Reakce MMR na žalobu Generali
31. 1. 2013
Veškerá dosavadní prohlášení MMR k problémům s pojištěním cestovních kanceláří jsou plně ve shodě s platným Zákonem č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, který je v souladu se Směrnicí Rady 90/314/EHS, o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy.
Z ustanovení § 6 odst. 3 vyplývá, že pojišťovna je povinna sjednat pojistnou smlouvu tak, aby se pojištění vztahovalo na veškeré zájezdy prodané v době platnosti pojistné smlouvy“.
V případě, že je cestovní kancelář řádně pojištěna, tzn. že má uzavřenou účinnou pojistnou smlouvu, je povinností pojišťovny, aby postupovala dle ustanovení § 7 odst. 3 zákona č. 159/1999 Sb. Ten jasně říká: „Pojišťovna není oprávněna odmítnout pojistné plnění nebo snížit jeho výši v případě, dozví-li se po pojistné události, že cestovní kancelář vědomě poskytla nepravdivé nebo neúplné podklady, které byly pro uzavření pojištění podstatné. Pojišťovna je však v tomto případě oprávněna domáhat se náhrady škody na cestovní kanceláři.“
MMR odmítá argumentaci, že pojišťovna pouze přijímá návrh pojistné částky ze strany cestovní kanceláře. Pojišťovna má ze zákona stanoveny pravomoci, které umožňují kontrolovat hospodaření cestovní kanceláře tak, aby v rámci pojistné smlouvy, a to bez ohledu na sjednanou pojistnou částku, poskytla pojistné plnění v plném rozsahu § 6, tj. v rozsahu plně pokrývajícím náklady repatriace všech zákazníků (zkrachovalé) cestovní kanceláře a plně zajistila vrácení všem poškozeným klientům CK buď celé zaplacené částky, pokud se zájezd neuskutečnil vůbec, nebo příslušné části zaplacené částky, pokud se zájezd uskutečnil pouze zčásti. Pojišťovna by v žádném případě neměla přenášet své závazky na klienty.